Obsese Donalda Trumpa Twitterem je známá věc. Přesto poslední Trumpovy útoky zaujaly i ty, kteří se rozhodli mnohdy scestné tweety amerického prezidenta nadobro ignorovat. Trump totiž neútočí, jak bývá jeho zvykem, na americká média či na Hillary Clinton, nýbrž střílí do vlastních řad. Již několikrát během posledního týdne Trump na Twitteru tvrdě zkritizoval Jeffa Sessionse, svého ministra spravedlnosti, a jeho poslední salvu tweetů pozorně sledují všechna americká média.
Trump poprvé otevřeně vyjádřil svoji nespokojenost se Sessionsem, o níž se nicméně spekuluje již delší dobu, minulou středu v rozhovoru pro americký deník New York Times. Hlavním důvodem jeho nespokojenosti je Sessionsovo rozhodnutí vzdát se účasti na vyšetřování skandálu týkajícího se ruského ovlivňování prezidentských voleb. Sessions se osobně podílel na Trumpově kampani a zároveň se v té době setkal s ruským velvyslancem ve Washingtonu – což ovšem nejprve veřejně nepřiznal. Kvůli kritice z možného střetu zájmů se pak v březnu oficiálně zřekl vedoucí role ve vyšetřování a veškerou pravomoc delegoval na svého prvního zástupce, Roda Rosensteina, který v květnu vedením vyšetřování pověřil Roberta Muellera, respektovaného bývalého šéfa FBI.
Probíhající vyšetřování leží Donaldu Trumpovi hluboko v žaludku. Nezastavil ho ani vyhazov šéfa FBI Jamese Comeyho a díky Sessionsově rozhodnutí se ho neúčastnit jsou Trumpovi možnosti do něj zasahovat značně omezené. Jak uvedl pro New York Times, „kdybych byl býval věděl, že se Sessions z vyšetřování stáhne, nikdy bych ho nejmenoval ministrem spravedlnosti. To co udělal, bylo vůči mně velmi neférové“. V sérii několika tweetů pak Trump svého ministra spravedlnosti dále kritizoval a vinil ho, že je příliš „měkký na Hillary Clinton“ a celkově selhává se své funkci.
Trumpův atak na vlastního ministra spravedlnosti je věc nevídaná.
Takto veřejná kritika ze strany prezidenta namířená na člena vlastního kabinetu se v americké politice často neslýchá. Nominovat členy vlády je plně v gesci prezidenta, který do funkcí logicky jmenuje osoby, jimž plně důvěřuje. Každý ministr navíc musí projít zdlouhavým procesem schvalování americkým Senátem. Konečné složení kabinetu pak bývá velmi stabilní – když už se mění, tak většinou na vlastní žádost ministrů. Trumpův atak na vlastního ministra spravedlnosti, kterým veřejně vyjadřuje nelibost nad jeho prací, je tak věc nevídaná. Celá situace je navíc o to překvapivější, jelikož se jedná o Jeffa Sessionse, jednoho z nejvěrnějších podporovatelů Trumpa. Sessions byl prvním americkým senátorem, který Trumpovu kandidaturu veřejně podpořil. Ačkoliv to byl tehdy značný politický risk, Sessions v osobě Trumpa viděl člověka, který bude konečně prosazovat politiky, v něž Sessions sám věří – ať jde o omezení ilegální imigrace, či odpor vůči mezinárodním dohodám.
Je-li Donald Trump s prací ministra spravedlnosti nespokojený, je plně v jeho kompetenci jej propustit. Přesto se k tomu Trump zatím nemá, čehož si americká média pozorně všímají. Je si totiž velmi dobře vědom toho, že případný vyhazov ministra spravedlnosti by jeho veřejnému obrazu rozhodně neprospěl. Ačkoliv by nový ministr mohl propustit speciálního vyšetřovatele Muellera (což Sessions nyní nemůže) a skončit tak alespoň po právní stránce vyšetřování, které Trumpovu administrativu negativně poškozuje, takový krok by samozřejmě pouze posílil argument, že Trump má co skrývat.
Zatím to tak vypadá, že Trump se snaží Sessionse přimět, aby rezignoval sám. Na obranu ministra spravedlnosti v posledních dnech vystoupila celá řada prominentních postav americké politiky, včetně senátora Lindseyho Grahama, který se vyjádřil, že „doufá, že Sessions nerezignuje. Chce-li prezident Sessionse pryč, ať ho propustí sám“. Sám Sessions si je ve svých sedmdesáti letech pravděpodobně dobře vědom toho, že jeho kariéra již výš nepovede, a kromě snahy ušetřit se dalšího veřejného ponižování ze strany svého nadřízeného nemá motivaci úřad opouštět z vlastní vůle. Jak řekl minulý týden, „sloužit jako ministr spravedlnosti je něco, co převyšuje cokoliv, o čem jsem kdy snil. Miluji svoji práci a budu v ní pokračovat tak dlouho, jak jen to bude vhodné“. Jak dlouho však může ve funkci pokračovat v situaci, kdy prezident veřejně deklaruje, že nemá jeho důvěru, je nejasné.
Americký server Vox ovšem varuje, že celá kauza se netýká pouze Sessionse. V sázce je charakter ministerstva spravedlnosti jako takového a otázka, zda se stane pouze prodlouženou rukou prezidenta, který bude moci zasahovat do probíhajících vyšetřování, či zda zůstane i nadále nejvyšším a nezávislým vymahačem práva.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
