pátek 19. 1. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

O unijním rozpočtu a díře, kterou do něj udělá brexit, přináší čerstvé Politico kromě kapučíno indexu ještě jednu informaci. Oněch 14 chybějících miliard by šlo vykrýt jednou bohulibou daní na výrobky z plastů. Navrhl to teď při jednání o unijním dlouhodobém účtu eurokomisař Günther Oettinger.

„Čelíme záplavě plastových obalů, odpad z nich otravuje světové oceány a hrozí nás zavalit. Takže otázka zní: Neměli bychom produkci plastů zdanit?“ cituje Oettingera Politico. Zní to skvěle a jako by to zapadá do unijních plánů na trvale udržitelný rozvoj, ale odpor proti návrhu hlásí nejen plastoví producenti, nýbrž i představitelé environmentálních nevládek. S daní na plasty to podle obou těchto jindy nepřátelských skupin není tak jednoduché.

Reklama
Reklama

Přestože členské státy jsou z pokusů Bruselu míchat se jim do daňové politiky dost podrážděné, zdanění plastů by čistě teoreticky nemuselo být ten případ. 13,9 miliard euro po brexitu v účtech opravdu chybí – a když vlády dostanou možnost nezvyšovat díky „plastové dani“ svůj rozpočtový příspěvek do Unie z národní kasy (tedy nezvedat svůj zmíněný kapučíno index), mohlo by se to minimálně některým z nich líbit. Navíc některé členské státy už cosi na způsob daně z plastu mají, zatímco jiné ne, a to komplikuje poměry na unijním jednotném trhu.

I když ale státy budou souhlasit, plastový průmysl je na nohou. „Nezdá se nám to jako smysluplný nápad,“ cituje Politico ředitele producentského seskupení PlasticsEurope  Karl-H. Foerstera. „Zdanit plasty bude docela komplikovaná záležitost a každopádně to na konci zaplatí konzument.“

„Byl bych opatrný nálepkovat plasty jednotně a naslepo jako špatné,“ doplňuje ho konzultant v oblasti environmentální a odpadní politiky Dominic Hogg, podle něhož jsou plastové obaly v řadě případů jediným ekonomicky srozumitelným způsobem, jak zboží při současných hygienických normách dopravit k zákazníkovi. Úřady musí také promyslet, zda z daně neudělit výjimku plastům produkovaným ve veřejném zájmu: o čem je řeč, ví každý, kdo zblízka v poslední době nahlédl do nitra nemocničního zdravotnictví a spatřil doslova hory jednorázově použitých plastů – třeba injekčních stříkaček – končících na skládkách poté, co během několika rozhodujících okamžiků velmi zvýšily bezpečnost a komfort ošetřovaného pacienta.

Tohle všechno v následujících dnech a týdnech promyslíme, říká Oettinger, na kterého z druhé strany tlačí i řada environmentálních nevládek. „V principu ekonomické nástroje použité ke zmenšení  konzumace plastových výrobků podporujeme, ale v návrhu Evropské komise čekáme na podrobnější vhled,“ říká koordinátorka aliance těchto organizací Rethink Plastic Delphine Lévi-Alvarès. „Nám jde v prvé řadě o eliminaci jednorázově používaných plastů, takže jestli komise vidí v dani – a tím logicky i v produkci plastů – především zdroj peněz, mohly by se naše záměry křížit.“

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Česko vypadalo jako další země, kde se demokratický systém začne drolit podobně jako v Maďarsku nebo v Polsku. Kooperující tandem Andrej Babiš a Miloš Zeman se jeví jako rostoucí hrozba pro vládu práva a prozápadní orientaci země, ale možná ještě není všem dnům konec. Voliči a instituce – zdá se – vracejí úder, píše týdeník britský Economist ve svém (pátečním) papírovém vydání (text je volně dostupný zde).

Proevropsky laděný magazín staví svoje naděje jednak na tom, že Miloš Zeman v prvním kole zůstal za očekáváním – a že Jiří Drahoš je v dobré pozici pro to, aby druhé kolo vyhrál. A také na tom, že Babiš, vykreslený jako člověk podezřelý z defraudace evropských fondů, neuspěl krátce poté v parlamentu při hlasování o důvěru.

Reklama
Reklama

„Z druhého kola prezidentských voleb se stává referendum o směřování země, ne-li celého regionu,“ píše Economist. Pokud jde o Babiše a Zemana, čtenář z textu nabude dojmu, že to s oběma jde spíš z kopce. U Babiše si list – možná poněkud bláhově – všímá toho, že po zveřejnění kritické zprávy OLAF už nelpí na poslanecké imunitě.

U Zemana pak poukazuje na číslo, které v Česku možná trochu zapadlo, a sice že 14 procent Zemanových voličů z roku 2013 letos podle anket uspořádaných přímo před volebními místnostmi hlasovalo v prvním kole pro Drahoše. A také na to, že Drahoš dostal podporu všech dalších kandidátů od třetího do šestého místa a že Zeman vypadá při svých příležitostných veřejných vystoupeních chatrně.

„Ještě je brzy Zemana odepisovat, stejně jako jeho spojence v médiích a v Moskvě. Vítězství Drahoše by ale v regionu, kde jsou liberální hodnoty poslední dobou na ústupu, znamenalo závan čerstvého vzduchu,“ uzavírá Economist.

Reklama
Reklama