Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Nenašli jste, co hledáte?

Napište na [email protected]

Denní menu, Politika

Čína možná nebude vládnout světu. I když k tomu má hodně našlápnuto

vládce Říše středu snící o proměně své země v globální velmoc čeká probuzení. • Autor: REUTERS
vládce Říše středu snící o proměně své země v globální velmoc čeká probuzení. • Autor: REUTERS

S teorií dívající se skepticky na rozšířený názor o nevyhnutelně rostoucí čínské dominanci přišel profesor ekonomie na Harvardu Kenneth Rogoff, a jeho sloupek pro Boston Globe rozebírá ve svém posledním internetovém zpravodaji The Interpreter i deník New York Times.

Většinová odpověď expertů na otázku, podle jakých ukazatelů předpovídat budoucí sílu a moc nějaké země na světové scéně, uvádí dva faktory – počet obyvatel a výšku hrubého domácího produktu. Což zní logicky. Víc lidí víc vyrobí a víc spotřebuje, kola ekonomiky se víc otáčejí, ve státní kase je víc peněz z daní, které jde investovat do vědeckého výzkumu, do nákupu zbraní - a mezinárodní vliv utěšeně roste. Neplatí to samozřejmě automaticky a určitě to není jediným důvodem, proč je dnes Čína – v současné době nejlidnatější země světa – na obrovském velmocenském vzestupu. Nicméně, upozorňuje New York Times, lidnatost coby podmínka síly a moci byla v geopolitickém uvažování vždycky braná jako věc prvořadé důležitosti.

Jenže teď přichází Rogoff s otázkou: Co když žijeme v době, kdy tahle teze přestává platit? Co když se vysoký počet obyvatel stává pro stát spíš ekonomickou přítěží, než přínosem? Pokud by to tak bylo, mění to  do budoucna obvyklý pohled na velmocenskou sílu a její možné držitele.

Podle Rogoffa na nás zpoza rohu už vykukují dvě zásadní ekonomické změny.  Za prvé se po staletích trvalého růstu zastavilo ve většině zemí světa – zvlášť v těch velmi a středně bohatých - přibývání populace, zatímco naopak vzrostla očekávaná délka života. Následkem toho se z lidí v produktivním věku stává menšina, která se musí starat a ze svého příjmu i daní platit péči jak o mladý dorost, tak o stoupající počet stárnoucích spoluobčanů. To samozřejmě zatěžuje ekonomický výkon, jak už dnes cítí třeba premiant ve stárnutí obyvatelstva, Japonsko, první země světa, která přirozenou cestou intenzivně vymírá.

Druhou nastupující změnou je automatizace a umělá inteligence, která podle předpovědí v dohledné době zabere řadu pracovních míst. To zřejmě nijak nezasáhne samotnou ekonomickou aktivitu a bohatství státu - nicméně jeho hospodářský rozvoj bude díky tomu čím dál míň závislý na počtu obyvatel a čím dál víc na kvalitě jeho technologií a infrastruktury. „Pokud se v nastávajících časech stanou dominantní silou ekonomické produkce roboti, pak možná pro Čínu začne být její obrovská a rychle stárnoucí populace spíš přítěží,“ píše Rogoff.

Pokud jeho teze platí pro Čínu, pak platí i pro řadu středně bohatých zemí jako je mimo jiné i Česko,  jejichž ekonomika stojí na tovární výrobě a exportu a jejichž populace stárne.

V geopolitickém rozměru jde ale opravdu především o problém Číny, jejíž ekonomika dnes dravě roste a řada studií jí předpovídá stejně skvělou budoucnost. Podle některých by  měla v nejbližších dvaceti letech předstihnout Spojené státy a stát se nejvýkonnější ekonomikou světa. Rogoffova teze o negativním dopadu lidnatosti na moc států je zatím čistou spekulací, za níž nestojí žádný výzkum a tvrdá data. Pokud se ale ukáže platnou, vládce Říše středu snící o proměně své země v globální velmoc čeká probuzení.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].