středa 20. 6. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Odpůrci legalizace manželství stejnopohlavních párů se často odvolávají na tradice. Proto by je mohla zajímat zpráva, že první veselku dvou mužů nyní chystá rodina, která má péči o tradice jaksi v popisu práce. Tedy britská královská rodina. Zároveň ale jde o instituci, která se – nakonec jako všechny ostatní – mění v čase a reaguje na společenské změny. Také proto se nedávno princ Harry mohl oženit s rozvedenou ženou, což bylo ještě před pár lety nemyslitelné.

Nyní chystá svatbu vzdálený bratranec královny Alžběty Ivar Mountbatten, který se teprve předloni, v třiapadesáti letech, přihlásil veřejně ke své homosexuální orientaci. V kapli své venkovské usedlosti v Devonu si koncem roku vezme za muže o rok staršího Jamese Coyla, přičemž k oltáři ho doprovodí bývalá manželka, s níž má tři dcery.

Reklama
Reklama

Lord Mountbatten oceňuje velké společenské změny, které pozoruje i na vlastní rodině. Když vyrůstal, o homosexualitě se nemluvilo, jeho tři dcery ve věku od dvaadvaceti do patnácti let ovšem zprávy bez problémů přijaly. „Pro ně je to něco naprosto normálního. Je úžasné, jak dalekou cestu jsme urazili,“ říká.

On sám nakonec prožíval společenské změny na vlastním životě. Podle svých slov věděl o své orientaci od osmi let, nicméně výchovou a společenským tlakem byl zformován k životu muže heterosexuálního. Oženil se a měl děti. Ačkoliv s bývalou manželkou Penny měli láskyplný vztah, ona sama říká, že teprve nyní vidí svého bývalého muže skutečně šťastného: „Ani si neuvědomoval, jak trpěl tím, že potlačoval svoji skutečnou orientaci.“ Ke coming outu lordu Mountbattenovi pomohla právě skutečnost, že se seznámil se svým nastávajícím manželem.

https://www.youtube.com/watch?v=vaDGKIaP42s

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Populisté mají tendenci problémy nehorázně nafukovat, deformovat, a nenabízet jejich realistická řešení. To ale neznamená, že neumějí dobře upozornit na reálné trable. Naopak, politiky jako Trump je možné vnímat jako signalizační zařízení. Něco je špatně, něco jsme přehlédli, nevěnovali tomu pozornost, nechtělo se nám s tím lámat hlavu, zpohodlněli jsme - nebo se nám problémy zdají tak složité, že se o jejich řešení ani nepokoušíme. Populisté sice řešení nenabízejí, pokud tedy třeba není “řešením” migrační vlny moudrá rada “nikam je nepustit” - ale protože na rostoucí napětí hlasitě poukazují, lidé mají pocit, že jim rozumí, a rádi věří i tomu, že nějaké to zázračné východisko mají v rukávu.

“Všeobecně se má za to, že Donald Trump bourá systém globálního obchodu”, píše tak stálá komentátorka Financial Times Rana Foroohar, kterou jsme na tomto místě citovali již v úterý. Trump přece “válčí” s Čínou, rozjel obchodní válku se svými spojenci, dokonce “přiměl Emmanuela Macrona, aby začal předpovídat, že se skupina G7 promění v G6+1”. Jenže jak říká komentátorka: je opravdu naivní myslet si, že nebýt Trumpa, svět je v pořádku. Až se Trump tedy odebere do politických věčných lovišť (a ten den jednou přijde), vše se zase vrátí zpět do starých dobrých kolejí, které přece vyhovují všem s výjimkou podivína v Oválné pracovně.

Reklama
Reklama

“Pravdou je, že americký prezident je symptomem, nikoliv příčinou problému. Zatímco jeho šílenosti plní titulky novin, skutečný příběh je o tom, že mnohostranný obchodní systém je již nějakou dobu pod značným tlakem kvůli hlubokým strukturálním změnám v globální ekonomice, jmenovitě vzestupu Číny, přechodu k digitální ekonomice a ekonomickým a politickým otřesům, jež obě změny přinesly,“ píše komentář ve Financial Times.

Obchodní válka ukazuje, že Trump je mistrem televizního sdělení

Pokud jde o Čínu, můžeme poodskočit ke středečnímu komentáři na serveru Bloomberg.  Michael Schuman si v něm všímá, že i kdyby v Bílém domě neseděl Trump, tržní vztahy mezi USA a Čínou by byly pravděpodobně napjaté k prasknutí. “Překvapující skutečností totiž je, že Čína má ve Washingtonu skutečně málo přátel, a to se týká obou stran politického spektra,” píše.

Demokraté vlastně Trumpovy obchodní přirážky uvítali. Když Senát zakázal Trumpovi pomoci čínské firmě ZTE, kterou obchodní válka žene do záhuby, hlasovali pro drakonické opatření senátoři obou politických stran. “To je pozoruhodná změna, ještě před dvěma třemi lety byla spolupráce s Čínou základním principem americké zahraniční politiky přijímaným oběma stranami, Dnes je tento princip zpochybňován,“ konstatuje Schuman. A pokračuje ještě překvapivěji: místo klasické otázky, kde udělal Washington chybu, že to tak dopadlo, se prý máme ptát, kde udělal chybu Peking, že ztratil přízeň USA.

Protože to, čemu říkáme volný obchod, je ve skutečnosti různě pokřiveným a pokrouceným tržním systémem, který sice deklarativně k volnému obchodu spěje, ale ve skutečnosti tam nikdy nedoběhne (pamětníkům to může připomínat dobu, kdy se všechny neduhy reálného socialismu vykládaly jako pomíjivé problémy, jež zmizí, až lidstvo konečně dospěje ke komunismu). Vzpomeňme na okamžik, kdy rozlícený Trump účastníkům G7 z letadla vzkázal, ať tedy všichni zruší všechny obchodní překážky a pomůcky od tarifů po dotace - a že Amerika na takový systém ráda přistoupí. Rázem bylo ticho.

Zpět k Číně: ta je pravděpodobně nejkřiklavějším příkladem výhod volného obchodu - a zároveň jeho nejkřiklavějším popřením. Peking si z otevřeného systému vždy vyzobával jen to, co se mu hodilo, a rozhodně nikdy neprojevoval touhu stát se plnohodnotným členem onoho mezinárodního řádu, který teď Trump údajně rozbíjí. Čína nikdy svůj trh úplně neotevřela. Nutila zahraniční firmy předávat technologie firmám domácím. Kradla intelektuální vlastnictví, dotovala domácí firmy, zastrašovala nebo blokovala firmy zahraniční.

Představení Huawei P20
Představení Huawei P20 • Autor: Otakar Schön

“Navíc, Čína podrývá instituce a normy, jejichž cílem je řešit nahromaděné spory. I když je členem WTO, nedodržuje jeho požadavky. Místo aby žádala silnější hlas v rámci MMF, vytvořila si konkurenční organizaci, Asijskou banku pro investice do infrastruktury, kterou může lépe ovládat,” stěžuje si Schuman. Rozhodně tedy žádný dobře fungující systém, který teď bourá Donald Trump. Najednou obrázek spíše připomíná pohár trpělivosti, který přetekl.

Když se vrátíme na začátek, i zmíněná Rana Foroohar odkazuje na dojemnou shodu amerického politického spektra. “Když začínají stavět hradby kromě ekonomických nacionalistů také protržní liberálové, je jasné, že vstupujeme do zásadně nového světa,“ upozorňuje. Ekonomika a národní bezpečnost se začínají znovu přibližovat. Propojený svět komunikačních technologií se začíná oddělovat - v USA už je v platnosti legislativa bránící americkým firmám v nákupu vybavení od čínské firmy Huawei, roste politický tlak na ztížení prodeje čínských telefonů v USA, Huawei zase propouští americké zaměstnance a dodavatele, americké firmy zkracují globální řetězce dodavatelů – a to “nejenom kvůli zvýšenému pocitu hrozícího politického rizika, ale také kvůli kolísání cen energií, snaze vyjít vstříc požadavkům zákazníků na výrobky dodané v konkrétní okamžik a proto, že mileniálové dávají přednost lokálním výrobkům”.

Ve všeobecném propojování světa se zkrátka něco láme. “Některé důsledky mohou být docela pozitivní - třeba tvorba nových pracovních míst. Žádné nejsou typické pouze pro Trumpa. Obchod vstupuje do nové éry.” píše Rana Foroohar. A nová éra Donalda Trumpa rozhodně přetrvá.

Reklama
Reklama