úterý 9. 1. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Spojené státy jsou v civilizačním bodě obratu: vše nasvědčuje tomu, že se přestalo dařit prodlužovat věk dožití obyvatel země. Jak upozorňuje týdeník The Economist, americká zdravotnická organizace Centra pro kontrolu a prevenci chorob (podřízená ministerstvu zdravotnictví) vydala těsně před Vánoci zprávu, z níž vyplývá, že v roce 2016 se očekávaná doba dožití obyvatel USA snížila již druhým rokem v řadě. To se naposledy stalo v letech 1962–63. Navíc to vypadá, že letos bude trend pokračovat, přičemž průměrná délka dožití klesala v USA tři roky po sobě naposledy před sto lety během epidemie španělské chřipky. Průměrný Američan narozený v roce 2016 může očekávat 78,6 roku života; v roce 2014 to bylo 78,9 let. (V Česku to podle údajů Světové banky bylo v roce 2015 79,47 let. I když jde o údaj jiné organizace, důležité je, že u nás je trend setrvale vzestupný).

Hlavním důvodem zvratu je podle Američanů samých epidemie závislosti na opiátech, která se neustále stupňuje. Vznik a šíření drogové epidemie ve Spojených státech jsme podrobně popisovali v tištěném v Respektu: v roce 2016 zemřelo v důsledku předávkování 63 000 obyvatel USA a dvě třetiny z toho tvoří nelegální i legální opiáty. I když nejčastější příčinou smrti jsou v USA nadále srdeční choroby a rakovina, v důsledku předávkování umírají často mladí lidé. Ve věkové skupině 25–34 let vzrostl počet úmrtí v přepočtu na 100 000 obyvatel mezi roky 2015 a 2016 o 11%, počet předávkování v letech 2014–2016 dokonce o 50%. Právě tragédie velkého množství mladých lidí stáčí statistickou křivku k zemi.

Reklama
Reklama

Světlo na konci tunelu zatím nikdo nevidí. Neoficiální data z loňského roku naznačují, že drogová epidemie dál zrychluje. Současné administrativa sice není viníkem krize, její počátky se datují 90. let – ale Trump ale během kampaně využíval pochmurné atmosféry v zemi, která je s krizí spojená, a sliboval, že se boj proti závislosti na opiátech stane jeho prioritou. Na podzim sice prezident prohlásil krizi za “stav národního ohrožení”, avšak nepožádal Kongres o dodatečné finanční prostředky, nejmenoval nikoho, kdo by měl boj proti ní na starosti, ani nenechal vypracovat strategický plán. The Economist tvrdí, že místní samosprávy a jednotlivé americké státy se sice snaží situaci čelit a budují odvykací centra, nicméně bez pomoci federální vlády nemají šanci.

Spojené státy se tak (statisticky vzato) začínají vzdalovat zbytku rozvinutých zemí. Očekávaná délka dožití byla v USA již dříve o dva roky nižší, než činí průměr zemí OECD - a britský týdeník poznamenává, že spíše než Francii či Německo USA z tohoto hlediska připomínají Turecko nebo Kostariku. “Pokud vláda nedokáže trend zvrátit, měla by svou politiku nazývat Amerika na posledním místě, ” končí The Economist s narážkou než Trumpovo oblíbené Amerika na prvním místě, America First.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Magazín Forbes se vrací k zákonu, který s počátkem roku začal platit na Islandu a vzbudil celosvětovou pozornost. A to nikoliv tím, že by šlo o první zemi, kde byla odlišná odměna pro muže a ženy za stejnou práci postavena mimo zákon, jak se psalo v řadě textů, to už je ve většině zemí světa včetně Česka - ale tím, že mění mechanismy, jak tuto rovnost kontrolovat a vymáhat.

Zatímco jinde je na státu, aby firmy či instituce kontroloval a na základě zjištěných pochybení případně trestal, na Islandu to obrátili a všem firmám s pětadvaceti a více zaměstnanci zákon nově ukládá, aby státu dokázaly, že zaměstnance platí férově. A to každé tři roky. Na základě toho pak obdrží certifikát.

 Problém s prvním modelem nastává v okamžiku, kdy stát toto téma nezajímá, jak to třeba dlouhodobě nezajímalo stát český, přestože podle celoevropských statistik existuje v odměňování žen a mužů jeden z největších rozdílů v EU. Tato statistika sice neoperuje s odměnou za stejnou práci a rozdíly jsou způsobeny zejména tím, že ženy pracují častěji v oborech s nižším ohodnocením, nicméně i tak jsme na tom v porovnání s kulturně a historicky relativně blízkými zeměmi hůř: ve Slovinsku je pay gap na sedmi procentech oproti českým dvaadvaceti. Inspekci práci ke kontrolám specificky zaměřeným na jiné peníze za stejnou práci předloni dotlačila ombudsmanka Anna Šabatová. A kontroloři pak během roku 2016 odhalili inspektoři nerovné odměňování v celkem 115 případech.

Na konkrétní dopady nové islandské legislativy si chvíli počkáme, protože firmy mají nyní čtyři roky, aby požadavkům vyhověly. A konzultantka Freyja Steingrímsdóttir pro Forbes zmiňuje, že zatím vůbec není jasné, jak se s novými pravidly společnosti vyrovnají. Také proto, že výši mezd určuje řada proměnlivých a často pro každou firmu individuálních faktorů. Což jsou nakonec důvody, proč lze nerovnost vcelku obtížně kontrolovat a případně postihovat v jakékoliv zemi. Zároveň je zjevné, že zákon má větší podporu u veřejnosti než u zástupců byznysu – zatímco mezi Islanďany je proti asi pětina, mezi lidmi z vedení firem je to více než dvojnásobek. Některé firmy se také obávají vyšších nákladů.

Další Forbesem oslovené političky a podnikatelky nicméně krok vítají. Neúspěšná kandidátka na prezidenta Halla Tómasdóttir (předloni získala druhý nejvyšší počet hlasů) připomíná studii konzultantské firmy McKinsey, která spočítala, že globální HDP by se zvýšilo o osmadvacet bilionů dolarů ročně, pokud by se platy mužů a žen narovnaly. A připomíná také příklad svojí firmy, kde pravidla platí už nějakou dobu – a na rozdíl od mnoha jiných přežila ekonomickou krizi.

Reklama
Reklama