sobota 6. 1. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Proč bude rok 2018 rokem morálního pohoršení nad YouTube, vysvětluje sugestivně Brian Feldman v komentáři pro New York Magazine. „Zpětně viděno je úžasné, že YouTube vydrželo tak dlouho. Služba streamující videa, která každému umožňuje nahrát naprosto cokoli, aby se na to mohl kdokoli jiný podívat? Množství problémů, které by taková služba mohla mít – nejen technických spojených s distribucí v takovém rozsahu, ale také problémů spojených s ochranou autorských práv, a k tomu navíc problémy morální a etické, jež se týkají některého obsahu – to vše dohromady mělo věstit brzký konec,“ líčí autor.

Skutečnost je však taková, že s YouTube žijeme již od roku 2004. Stala se z něj dominantní platforma pro videoobsah a svého druhu zásadní pilíř internetu. Teprve nyní ovšem podle Feldmana začínáme rozpoznávat, jaká potenciální nebezpečí s sebou nese – a pokud byl rok 2017 obdobím, kdy byl pod palbou Facebook, na řadě je nyní YouTube.

Komentátor se opírá o čerstvý skandál youtubera Logana Paula, který se s cílem pořídit žhavý materiál vypravil do nechvalně známého japonského lesa Aokigahara, kterému se přezdívá les sebevrahů. A překvapení! Skutečně tam objevil tělo sebevraha, které si natočil, a zaznamenal i svoji reakci na hrůzný nález. Video sestříhal, doplnil hudbou a vyvěsil na svém kanálu, kde se ovšem i mezi jeho fanoušky okamžitě strhlo pohoršení, kam až mezi youtubery může zajít hon za počtem zhlédnutí. Paul pak video po několika dnech s neohrabanými a dětinskými omluvami odstranil.

YouTube v zásahu mladší divácké populace překonává české televize.

A Feldman tak v tuto chvíli vznáší otázku o povaze hvězd YouTube: „Hvězdný kult založený na neustálém natáčení sebe sama a hvězdný status získávaný vyvoláváním mimořádných reakcí. Kam jinam by mohli vloggeři na YouTube směřovat než k natáčení mrtvol?“ Jeho text mapuje, jak se obsah na YouTube proměnil, aniž jsme si toho povšimli. V začátcích tu dominovaly dva žánry: výpravně natočená hudební videa a srandovní skeče z domácích videí. Rozdíl mezi amatéry a profesionály byl přitom okamžitě rozpoznatelný. Nyní jsme někde mezi: profesionální videa už nejsou tolik nákladná a amatéři disponují daleko kvalitnějším vybavením.

Zároveň se na této platformě daří youtuberům pracujícím s efekty šoku, kteří překračují hranice dobrého vkusu, ale slovo tu také dostávají čím dál víc nejrůznější extrémisté. Americký tisk upozorňuje, že YouTube je hlásnou troubou krajní pravice: té se zde daří mimo jiné proto, že médium na diváky působí sugestivně a „klade důraz na osobnost mluvčího, spoléhá na monolog a opakování myšlenek, a přitom mluvčímu dává ochranu a izolaci tím, že není vystaven přímé polemické reakci. A navíc se tu divákovi slibuje, že uslyší tajemství – tedy jak se věci doopravdy mají“.

To všechno jsou podle Feldmama úkoly, s kterými se bude muset YouTube v tomto roce vypořádat. A nebude to lehké, protože pověst místa, kde se daří věcem odporným i roztomilým, je právě to, co k této platformě přitahuje tak velké publikum.

https://www.youtube.com/watch?v=WjNFGZLJLss

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Frank Lehman, odborník na filmovou hudbu z Tuftsovy univerzity, nezahálí. Pouhý den po premiéře Star Wars: Poslední z Jediů už aktualizoval svůj Kompletní katalog hudebních motivů ve Star Wars I-VIII. Zájemce zde tak najde nejen oblíbené melodie The Force, Han and Leia nebo Imperial March. V tuto chvíli obsahuje katalog 55 leitmotivů – hudebních témat, která odkazují na postavy, předměty či emoce v této sáze, a k tomu 43 náhodných motivů, které podle něj nesplňují kritéria leitmotivu, ale přesto mají v příběhu dramatický význam.

Na akademickém zájmu o hudbu z Hvězdných válek ilustruje Alex Ross, přední hudební kritik časopisu The New Yorker, význam a přínos skladatele Johna Williamse, který je autorem hudby ke kompletní sáze. Ross se vrací k Richardu Wagnerovi, který sice termín leitmotiv ze zásady nepoužíval, ovšem pracoval s opakujícími se motivy v operách velmi důsledně a pečlivě.

Reklama
Reklama

Přisuzoval je nejen hrdinům, ale i věcem – proslavený je třeba motiv meče. Tato praxe se dle některých výkladů pak vžila v éře němého filmu, kdy si publikum teprve zvykalo na vyprávění příběhů pomocí vizuálních sekvencí. „Hudební doprovod představoval červené vlákno pro orientaci v matoucí vizuální naraci,“  cituje Ross akademika Jamese Buhlera. Tady Wagner nabízel vskutku hity a jeho Jízda valkýr doprovázela v kinosálech scény bitev, honiček a řítících se koní.

Georgi Lucasovi se od počátku líbil nápad sci-fi ságy, která se odehrává za doprovodu romantického hudebního pozadí, jež působí spíše nostalgicky než futuristicky. Toho se Williams zhostil výtečně a později svůj záměr vysvětlil takto: „Neměla to být hudba, která by evokovala terru incognitu, ale její naprostý protiklad. Hudba, která by nám připomněla dobře známé věci a emoce ukrývající se ve vzpomínkách. Což jsem si jako muzikant přeložil do jazyka opery devatenáctého století. Jazyka Wagnerova, chcete-li.“

Tato metoda podle Williamse podtrhla onu zvláštní mytologii, jíž jsou Hvězdné války prosycené. Neustále zdůrazňování opakujících se motivů – hudba heroická i zlověstná, když se objeví Darth Vader, to vše v sobě má jistou hravost. Zároveň zde hudební složka upozorňuje na to, co je divákovi beztak zřejmé pohledem, a celý vjem tak zdvojuje. Jak Ross uzavírá: „To přesně odpovídá úsměvné naivitě Lucasova filmu.“

https://www.youtube.com/watch?v=u2pWMeAPrG4

Reklama
Reklama