2015: rok, kdy nám definitivně přestala stačit jedna identita

„Genderové role splývají. Rasy se prolínají. V posledních šesti letech, ale především v roce 2015, jsme byli nuceni prozřít v tom, jak trans a bi a poly-ambi-omni naše identity jsou,“ konstatuje novinář Wesley Morris, držitel Pulitzerovy ceny, v brilantním shrnutí roku 2015 pro The New York Times.

Článek se jmenuje The Year We Obsessed Over Identity a Morris si zcela přesně všímá příkladů plovoucích identit, které byly pro loňský rok charakteristické. Začalo to Caitlyn Jenner coby první transženou na obálce magazínu Vanity Fair přes případ aktivistky Rachel Dolezal, která se pokládala za Afroameričanku – ačkoli si to oba její bílí rodiče nemysleli.

Ve světě komediálních skečů zazářila dvojice Key & Peele, kteří ve svých převlecích a scénkách dokonale remixují pojetí ras a pohlaví. Za výrazný hudební počin šlo označit gesto písničkáře Ryana Adamse, který píseň po písni předělal celé multiplatinové album 1989 od Taylor Swift a v mužském projevu ponechal její ženskou perspektivu. Hvězdou queer-rapu se stal Le1f, který inspiraci a sílu čerpal z hnutí riot grrrl; a tak by šlo pokračovat dál.

Co stojí za tímto posunem? Morris přichází se zajímavým a podnětným vysvětlením. Po více než dekádu naše civilizace žije ve spojení s technologiemi, které umožňují vytvářet nové a náhradní identity. Muže jít o postavy v počítačových hrách i profily na sociálních sítích. Kromě toho televizi zaplavily pořady a show, které svým účinkujícím nabízejí proměny módní, kosmetické i životní. V této atmosféře pak začala být cítit nálada, že změny jsou možné, snadné a každý se může stát, nebo aspoň přiblížit tomu, kým by chtěl být.

„Ze zvědavosti jsem oslovil lidi na síti, aby jmenovali zpěváky pod 45 let, jejichž hlas je stejně působivý jako ten Adele,“ píše Carl Wilson v textu, jenže je součástí seriálu The Music Club 2015 na serveru Slate. Sešlo se mu dostatek tipů: Lianne La Havas, Sufjan Stevens, Sia, Erykah Badu, Jenny Hval nebo Julia Holter.

Wilson si všímá toho, že high-tech produkční technologie zapojené při procesu nahrávání v kombinaci s tím, že jsme si zvykli hudbu poslouchat na nekvalitních zařízeních, jako jsou telefony nebo reproduktory u počítače, vedly k tomu, že hlas jako vyjadřovací prostředek ustoupil stranou. Stal se hodnotou pouze v televizních pěveckých soutěžích. Adele je v tomto ohledu ukázkový příklad nahrávky, která je pojatá staromódně a na níž hlasu nestojí nic v cestě.

Zde dává Wilson do souvislosti hlas zpěváka s metaforickým pojetím hlasu menšin ve společnosti; přesně v souladu s výše představeným článkem The Year We Obsessed Over Identity. Nastiňuje, jakou roli má v hip-hopu, a také zmiňuje Boba Dylana coby zásadního zpěváka, který otevřel cestu nekonvenčním hlasům.

Třiadvacet. Tolik transžen bylo v roce 2015 ve Spojených státech zabito extrémně násilnými způsoby.Diane Tourjee ze serveru Broadly mluvila s policisty, odborníky, přáteli a příbuznými obětí, aby se dověděla, co byly zač. A také aby přišla na to, proč je tu tolik mužů, kteří si přejí svět, v němž nebude pro transženy místo.

V roce 2014 dokumentovala americká policie 12 případů vražd transžen. Téměř dvojnásobný nárůst během jediného roku navíc provází skutečnost, že drtivá většina z nich byly velmi mladé (mezi 20 až 25 lety), a jedna dokonce zemřela při neadekvátním policejním zásahu.

Jednadvacetiletá Zella Ziona flirtovala se svým přítelem na veřejnosti, ten neunesl, že  „se ukázala a ztrapnila ho před jeho přáteli,“ a zastřelil ji. Stejně skončila Papi Edwards, když se muži, s nímž se čerstvě seznámila, přiznala ke své transidentitě. Šestatřicetiletá Tamara Dominguez, která byla zasnoubená a odešla z Mexika do Spojených států, aby unikla diskriminaci, byla sražena a opakovaně přejeta neznámým řidičem pick-upu.

Všechny tyto činy byly motivovány nenávistí ze strany mužů, kterým – jak to interpretuje teoretička genderu a filozofka Judith Butler – nestačilo říci pouze „nemám zájem, díky,“ ale cítili se ponížení ve své maskulinitě.

„Myslíš si, že jsi jediná, kdo si se mnou chce sjednat rozhovor? Zařaď se do fronty. Jsem ten nejlepší člověk, jakého jsi nikdy nepotkala; a jednou, jestli se potkáme, tak pravděpodobně budeš chtít, abych ti udělal dítě.“ To je odpověď písničkáře Marka Kozeleka novinářce Lauře Snapes, která skončila letos v červnu v hojně citovaném článku na serveru The Guardian.

Profil kontroverzního Kozeleka poněkud zastínil konstantně výbornou práci Laury Snapes. https://laurasnapes.tumblr.com/post/135179785327/2015-writing-roundup

Video: Před měsícem zahráli v pražském klubu Roxy a tutéž vypiplanou světelnou show a pódiový design nyní Purity Ring představují v klipu heartsigh.

Kulturní tip: Velký koncert k třicátému výročí založení kapely Už jsme doma proběhne v Arše v neděli 20. prosince. Konkrétní detaily programu kapela zatím tají, jisté je, že z pódia nesleze celé tři hodiny.