Ublížit si kvůli pozornosti ostatních

Nestává se často, aby Tom Waits jakkoli hodnotil tvorbu jiných muzikantů. O jedné písničkářce však přece jenom dokázal ztratit slovo. A snad to nebylo dáno jen tím, že Jesca Hoop nějakou dobu pracovala jako vychovatelka jeho dětí.

„Její hudba se podobá zážitku u koupání v jezeře za hluboké noci,“ nechal se slyšet Waits. S touto nálepkou přijíždí Jesca Hoop do 6. listopadu do pražského Lucerna Music Baru v rámci Radio Wave Stimul Festivalu.

Vyrůstala v prosluněné Kalifornii v mormonské rodině – a po telefonu dodává, že to bylo v naprosté izolaci od popkultury: „Hudba ale byla nedílnou součástí všech rodinných rituálů. Už od mala jsem zpívala žalmy i staré folkové písně. Někde tady jsem asi i odbourala i trému z vystupování na veřejnosti.“

Tento zdánlivý analfabetismus je důvodem zvláštního magnetismu jejích skladeb, které mají podobu starých lidovek, jež jde ruku v ruce s intuitivní popovou chytlavostí. Na pořád ji pak ovlivnilo setkání se zadumanou britskou kapelou Elbow, která ji vytáhla coby hosta na společné turné a seznámila ji se svým domovským Manchesterem. Zalíbilo se jí tu natolik, že z deštivého průmyslového města učinila před třemi lety svůj nový domov.

Přesto její nové album The House That Jack Built nezní zdaleka tak pošmourně, a to i přesto, že je podstatnou částí věnované jejímu zemřelému otci. Naopak vrací se tu opět k všudypřítomným dětským motivům a okamžikům nevinnosti, které podává hravě a nesentimentálně jako ve skladbě Hospital.

„Dětská perspektiva je nutná pro to, aby si člověk uchoval kreativitu,“ říká Hoop, dodává ale, že sama se přímo dětským světem neinspirovala, ani svoje písně potají netestovala na Waitsových dětech.

„Hospital pojednává o představách, které jsem měla jako malé dítě. Byla jsem schopná dlouze snít o tom, jak se zraním. A ta bolest ke mně přitáhne pozornost ostatních. Je to způsob, jak o sobě dát vědět.“

Dnes už si kvůli tomu, aby zaujala okolí, ubližovat nemusí. Není důvod, stačí si jen poslechnout její novou desku.