0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Dělníci kultury28. 5. 20102 minuty

Marhoulovo vymodlené ptáče

„Pomalu padá ptáče, vím, že maloval ho Jerzy Kosiński,“ zpívá v písní Nazijazz litvínovský písničkář Xavier Baumaxa. A točit ho bude Václav Marhoul, můžeme dodat po včera zveřejněné zprávě.

Když jsem v listopadu mluvil s režisérem Tobruku a Mazaného Filipa v jeho kanceláři v pasáži Lucerna, byl ohledně svých tvůrčích plánů tajemnější než hrad v Karpatech. „Ještě o tom nemůžu mluvit, probíhají jednání o adaptaci jednoho světově známého románu a nechtěl bych to zakřiknout,“ říkal opatrně, ale oči mu svítily vzrušením. „Když to vyjde, bude to bomba.“ Jak se ukázalo včera, bomba to skutečně je.

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Nabarvené ptáče je kultovní dílo světové literatury, které se brzy po svém vydání dostalo do čítanek. V roce 1965 vzbudilo doslova senzaci. Příběh válečných hrůz v prostoru východní Evropy podaný strohou nesentimentální optikou malého dítěte, se velmi rychle zařadil do kanonického seznamu výpovědí o holocaustu, i když pochyby o autenticitě Kosińského vyprávění se vynořily poměrně záhy a nikdy nebyly vyvráceny.

Je zvláštní, že po zfilmování Kasinského nejslavnějšího románu ještě nikdo nesáhl. Dohoda o adaptaci se ale nerodila snadno. Osm měsíců pátral Marhoul po tom, kdo vlastní práva. Dalších čtrnáct měsíců vyjednával s nakladatelstvím Spertus College of Judaica. Pokud vše vyjde, jak to vypadá, bude Marhoulův film teprve druhým snímkem podle díla slavného polského rodáka a připojí se tak ke slavné adaptaci jeho satiry Byl jsem při tom (1979), v níž svou hereckou kariéru excelentně završil Peter Sellers.

Marhoul zkrátka nikdy neměl malé cíle – to je jasné už od doby, kdy se postavil do čela televizácké revoluce a poté se jako čerstvý třicátník stal generálním ředitelem barrandovského kolosu zodpovědným za jeho transformaci. Nabarvené ptáče je přitom přesně jeho šálkem kávy. Popis putování bezprizorního šestiletého chlapečka Polskem za druhé světové války, který na vlastní kůži zažívá a pozoruje zvěrstva válečného šílenství, se příběhem podobá například drásavému ruskému filmu Elema Klimova Jdi a dívej se, který Marhoul v souvislosti s Tobrukem označil za jeden ze svých největších inspiračních vzorů. Poctivě odvedená práce na Tobruku naznačuje, že filmoví fanoušci se mají na co těšit.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].