Jak pohodlně nevlastnit dvacet milionů skladeb

Na začátku byli vždy muži v neformálním oblečení – počítačoví nadšenci. V ruce drželi malinkatou věc a hovořili o tom, že přinášejí hudební revoluci. A takřka vždy měli pravdu. Začalo to v roce 2001 s iPodem Stevea Jobse, kterému se podařilo do zařízení o velikosti krabičky tenkých cigaret vtěsnat diskotéku čítající stovky cédéček. Další kapitolu ve středu na tiskové konferenci v New Yorku nastínil šéf přední globální streamovací služby Spotify, Daniel Ek.

Pro českého posluchače je nejdůležitější informace, že čtvrtečním polednem 12. prosince vstupuje Spotify na tuzemský trh. Kromě služby zdarma je možné předplatit si prémiový model za 5,99 euro měsíčně. Spotify rozšiřuje nabídku konkurenčních služeb jako Deezer (s obří databází 30 milionů písní), Rdio a Google Play - a Česká republika se kromě Slovenska, Maďarska nebo třeba Peru zařadila do dvacítky nových zemích, kde se Spotify spouští (celkově se už jedná o 55 států).

Tou pravou změnou však je, že Spotify, v jehož databázi je již nyní neuposlouchatelných 20 milionů skladeb nabízí službu bezplatně na tabletech a chytrých telefonech. Pro posluchače to především znamená, že už ho takřka nic nenutí hudbu doopravdy vlastnit a mít někde fyzicky uložené soubory.

Spotify sice ještě „nemluví“ česky, ale třeba díky smlouvě se Supraphonem tu je celkem solidní zázemí zdejší produkce, nehledě na celkem dobré zastoupení tuzemské nezávislé scény. Byť člověku nedá moc práce najít české interprety, kteří zde chybějí, první dojmy hudebního fanouška ze Spotify jsou podobné návštěvě cukrárny. Rozhlížíte se, divíte se, co tu všechno mají - a chcete ochutnávat.

Spotify dělá z poslechu hudby hru, do které vás aktivně zapojuje. Jak při představování v Praze prohlásil obchodní šéf pro střední a východní Evropu Przemek Pluta: „Čím více lidé hudbu poslouchají, tím více jsou pak ochotni zaplatit za prémiovou službu bez reklam.“ Proto na Spotify funguje dobrý algoritmus, který vám neustále nabízí, co jiného by se vám mohlo líbit, když jste zrovna poslouchali Nicka Cavea.

Opravdové bohatství a potenciál do budoucna Spotify vidí v autorských playlistech, které si vytvářejí sami uživatelé. Každý den jich tu vznikne 1,5 milionu a jejich tvůrci je mezi sebou hrdě sdílejí -  čímž se zvyšuje jak počet přehrání skladeb, tak možnost objevovat v záplavě hudby nové a nové věci.

Nyní si můžou hrát i čeští posluchači. Otázkou zůstává, jestli i v ČR nějak zafunguje tzv. Spotify efekt, který se projevil třeba v sousedním Polsku. Tedy že se tam, kde je snadno dostupná legální varianta, snižuje míra pirátství.

P.S. Podrobnosti o on-line poslechu hudby si můžete přečíst v článku Písně za všechny drobné, který v Respektu vyšel letos v únoru. Nutno poznamenat, že Spotify - které je zde kritizováno za to, že umělcům neposkytuje data o přehrávání jejich písní – se z této chyby poučilo a dnes už jsou tyto údaje hudebníkům na vyžádání dostupné.