Ty naše Jizerky, říkáme si vždycky s holkama. Je tu přece krásně. Lyžaří se tu pěkně. Velkokapacitní lanovky dokážou vytáhnout na vršky spoustu lyžařů, kteří se pak ani nevejdou na svahy a motají se tam jako nudle v bandě, ba jako fusilli, co mají v Alpách. I ta panorámata jsou jako v Alpách, tak jsou pěkná. Někdy je pravda pěkná mlha, když se z ní ale vyloupne vrch Smrk, kolikrát musíme potáhnout smrk (dojetí). A když vyjde slunce, je to v Jizerkách jako v Lechtalkách, čímž myslíme s holkama podoblast severních vápencových Alp, zvanou Lechtalské Alpy. Vlastně nám tady v Jizerkách chyběla už jen jedna věc, žlutá jako to slunce nad Severákem. Oblíbený alpský alkoholický nápoj bombardino, jak my říkáme bombardýno. Ale už se servíruje i pod Severákem.
A jak se bombardino dělá? Z vaječného likéru. Vaječný likér se mimochodem původně jmenuje advokát, ale ne jako advokát, ale proto, že byl z avokád. Vyráběli ho amazonští indiáni Tupí, kteří ale nebyli vůbec tupí, to je fór, co holky? V Evropě pak někdo nahradil avokádo podle překvapivé logiky vejcem. Bombardino vznikne z vaječného likéru tak, že se likér smíchá s brandy či whisky nebo nejlépe obojím, ať si holky dají do nosu. Dolije se to případně teplým mlékem a dosladí cukrem, čímž se dosáhne obsahu kalorií, který postačí alpskému nosiči na výstup do sedla pod Matterhornem i s nákladem vaječného likéru.
My se však s holkama pěkně usadíme na terase, necháme si naše bombardýna nazdobit pěkně šlehačkou a ťukneme si, čin čin. Zvedneme pak sklenici do výše očí a přes kopec šlehačky se podíváme směrem k Smrku. Ten se náhle jeví jako Pitztaler Gletscher, Glacier des Bossons, jako sám Mont Blanc zalitý sluncem. Při tom pohledu se smrku neubráníme.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
