Svoboda slova, nebo svoboda lhát? Známe vládní plány na změnu kurzu

Když do čela ministerstva spravedlnosti usedl Jeroným Tejc, překvapil část veřejnosti oznámením, že jednou z jeho priorit bude ochrana svobody slova. Konkrétní příklady neuvedl, ale předchozí vládnoucí kabinet pod vedením Petra Fialy (ODS) podle něj ukázal, že svoboda projevu není nedotknutelná. Tejcovo prohlášení odpovídá názorům části zdejší společnosti – téměř dvě pětiny lidí si podle nedávného průzkumu CVVM myslí, že se svoboda slova v Česku za posledních deset let zhoršila.

A politici, kteří tuto část voličů oslovují, tvoří současnou vládní koalici. Předseda Svobodných a člen poslaneckého klubu SPD Libor Vondráček už v roce 2022 sbíral podpisy pod petici, která protestovala proti vypínání dezinformačních webů po vypuknutí války na Ukrajině. Jindřich Rajchl, předseda strany PRO a člen téhož klubu, zase zastupoval jako advokát před soudem učitelku Martinu Bednářovou, která před svými žáky popírala ruské válečné zločiny na Ukrajině. Poslankyně Gabriela Sedláčková, která kandidovala coby nestraník za Motoristy, strávila poslední roky v organizaci Společnost pro obranu svobody projevu (SOSP), které se nelíbí boj s dezinformacemi a aktivně lobbuje za jeho ukončení.

V programovém prohlášení nová vláda píše, že „svoboda slova je nedotknutelná“ a zavazuje se k „zamezení zneužívání státní moci a represivních složek vůči občanům za jejich názory či veřejné postoje“. Jde o obecné proklamace, z nichž není zřejmé, co přesně chce koalice ANO, SPD a Motoristů udělat, a teprve krystalizují konkrétní plány. Téma však zjevně bere vážně. Kromě Tejcova označení priorit vznikl ve sněmovně nový podvýbor pro ochranu svobody projevu a premiér Andrej Babiš si pro tuto agendu najal zvláštní poradkyni Natálii Vachatovou, která rovněž působila ve zmíněné SOSP. Co nás tedy v příštích letech čeká?

Právo na ruskou propagandu

Svoboda slova byla donedávna vcelku nekomplikovaným tématem, vnímaným po pádu komunismu především jako možnost kritizovat státní moc a její představitele beze strachu z represe. Debata o tom, jak moc toto právo omezovat ve jménu ochrany menšin nebo památky obětí genocidních režimů, sice probíhala, ale téma se nestalo předmětem politického boje. Sociální sítě ovšem zviditelnily vyhrocené názory, jaké dříve zaznívaly hlavně v soukromí, přišla éra dezinformací a antisystémové síly začaly boj za jejich potírání prohlašovat za formu cenzury. Téma svobody slova začalo polarizovat společnost.

Jedna její část vnímá nenávistné projevy a dezinformace jako ohrožení společnosti a demokratického uspořádání. Druhá část občanů se zase obává, že rozlišit dezinformace od normálních informací je natolik složité, že potírání falešných zpráv povede nakonec k cenzuře nepohodlných názorů. Po loňských volbách se do vládních křesel dostali zastánci druhého názoru.

Jedním z nich je zmíněný poslanec Libor Vondráček, který usedne v nově zřízeném sněmovním podvýboru. Při rozhovoru na chodbě dolní komory konstatuje, že situace v Česku „není tak hrozná jako v Bělorusku nebo ve Velké Británii, ale je potřeba otočit kormidlem, aby se těmto zemím Česko nepřiblížilo“. Poslanec dodává, že tuto otočku zajistí zpřesnění některých paragrafů a také změna politického klimatu.

Politici z vládního tábora zmiňují několik příkladů z posledních let, které podle nich dokazují klesající úroveň svobody projevu. Jde třeba o případ pražské učitelky Martiny Bednářové, která před svými žáky popírala ruské válečné zločiny na území napadené Ukrajiny. Nelíbilo se jim také zablokování dvacítky dezinformačních webů na žádost ministerstva vnitra po začátku války na Ukrajině nebo trestní stíhání šéfa SPD Tomia Okamury za zjevně rasistické plakáty.

Svobodní se prohlašují za libertariány a jejich šéf Vondráček tím vysvětluje své široké pojetí svobody slova. Odmítá například i boj proti šíření ruské propagandy, odborníky považované za nebezpečnou zbraň v hybridní válce proti Západu. „Myslím si, že máme právo na informace, máme právo se dozvědět, jaké kraviny říká ruská propaganda,“ myslí si poslanec.

A nezakazoval by prý dokonce ani třeba hajlování na ulici nebo nošení nacistických symbolů. „Ve Spojených státech je to rozumnější,“ uvažuje budoucí člen výboru na ochranu svobody slova. „Když tam takoví lidé chodí, řeknou si o nich lidé, že jsou to nebezpeční magoři a máme si na ně dát pozor, ale nikdo je nekriminalizuje.“ Mimo zákon by podle něj měly stát pouze třeba výhružky fyzickým násilím nebo navádění k trestnému činu. A v tom se, jak se zdá, shodne s novým ministrem spravedlnosti. „Trestní právo má nastupovat až tehdy, kdy selžou všechny ostatní prostředky. V případě verbálních trestných činů by mělo nastupovat opravdu jen ve výjimečných případech, jako je podněcování k násilí,“ prohlásil v rozhovoru pro server Info.cz ministr Tejc.

Jen hloupé názory

Poslanci ANO už brzy po volbách oznámili, že by rádi zrušili trestný čin neoprávněné činnosti pro cizí moc, který zavedla minulá vláda a který kromě protestů tehdejší opozice čelil i kritice některých jejích vlastních senátorů. Účelem paragrafu je, aby státní moc měla nástroj na potírání hybridních aktivit směřujících proti demokracii v Česku. Kritici namítají, že je formulován příliš obecně a hrozí jeho zneužití. Zatím byl použit jednou v případě čínského „novináře“, který shromažďoval kompromitující informace o českých politicích.

Změnit by se mohly také další úpravy trestního zákoníku, které schválila minulá vláda. Současné koalici se například nelíbí zvýšení trestních sazeb u verbálních trestných činů z předsudečné nenávisti, které byly spáchány skrze tradiční či sociální média. Ihned po nástupu do funkce to zmínil ministr Tejc, a poslankyně za Motoristy Gabriela Sedláčková nyní potvrzuje, že se na změnách zákoníku pracuje. Jen prý ještě není jasné, jaké konkrétní trestné činy se změní.

„Nemůžeme si dovolit zužovat prostor pro vyjadřování občanů. Je nesmírně důležité, aby se lidé nebáli vyjadřovat odlišné názory od většinového proudu a kritika – třeba i politických poměrů – nezůstávala pouze za zavřenými dveřmi,“ vysvětluje záměr Sedláčková. Libor Vondráček v podobném duchu argumentuje, že podle něj „lidé mají právo na hloupý názor“, a pokud se urážející výroky dotknou nějaké společenské skupiny, třeba Ukrajinců, „nikomu to nezpůsobí hmatatelnou újmu“.

Posledním krokem, na kterém v lavicích vládní většiny panuje shoda, je osekání značné části nařízení o digitálních službách (známé jako DSA z anglického Digital Services Act). Tento krok podporují poslanci ze všech tří vládních stran. Schválená evropská legislativa vymezuje podmínky pro fungování velkých technologických platforem a ukládá jim povinnost mazat nezákonný obsah, na který budou upozorněni.

ANO, SPD a Motoristé to vnímají jako formu cenzury. Poslanec hnutí ANO Marek Novák potvrzuje, že vláda se bude snažit nařízení při adaptaci do českého právního změnit. „Může jít o vynechání pasáží, ale také třeba o jejich zpřesnění. Ještě o tom jednáme,“ říká. Úspěch je ovšem značně nejistý, protože jde o evropskou normu, kterou mělo Česko adaptovat už před dvěma lety a momentálně mu za zpoždění hrozí pokuta, jelikož Evropská komise již spustila řízení kvůli nesplnění povinnosti.

Co přesně politikům koalice vadí na mazání nezákonného obsahu? „V praxi umožňuje DSA zásahy do projevu na základě vágních kategorií, jako jsou dezinformace, nenávistné projevy, zneužívání informací, integrita informací či manipulace s informacemi, přičemž mnohé z těchto pojmů nemají jasnou právní definici ani ustálený soudní výklad,“ vysvětluje poslankyně Sedláčková. Což ovšem není v evropském kontextu nic neobvyklého, nařízení má platit pro všech sedmadvacet členských zemí, nepracuje tedy vždy s pojmy, které známe v českém právním řádu. Ten ji musí nejprve adaptovat.

Stejně to nejde vyhrát

Kromě zákonů se pravděpodobně změní i fungování některých ministerstev. Minulá vláda se více zaměřila na potírání dezinformací a na některých ministerstvech i na Úřadu vlády vznikly týmy zabývající se strategickou komunikací. Jejich úkolem je předcházet vzniku nepravdivých zpráv, například pomocí informačních kampaní zaměřených na kontroverzní témata, případně dezinformace monitorovat a vyvracet.

V praxi tento záměr příliš nefungoval, vláda se tak dostala do situace, kdy jí jedna část veřejnosti vyčítala nedostatečné nasazení a druhá naopak nepřípustné zavádění cenzury. Nebo ještě něco horšího: poslanec hnutí ANO a budoucí předseda zmíněného podvýboru pro svobodu projevu Radek Vondráček před volbami prohlásil, že boj proti dezinformacím je „horší než samotná cenzura“.

Dá se tedy předpokládat, že přestane platit například metodika ministerstva pro místní rozvoj z roku 2023, která státní organizace instruuje, aby nezadávaly inzerci na dezinformační servery. Poslankyně Sedláčková chce, aby ministryně Zuzana Mrázová (ANO) vytvořila analýzu, která dopad metodiky vyhodnotí, a na základě toho se vláda rozhodla, jak s ní naložit dál. Ministerstvo ani po týdnu čekání nebylo schopné na zaslané dotazy odpovědět.

„Jsem toho názoru, že boj s dezinformacemi nejde vyhrát. Nemůžeme zaplatit ani tisíce státních úředníků, které bychom na to museli nasadit, dokonce nemáme ani velkou čínskou firewall,“ vysvětluje Sedláčková, proč je podle ní lepší s dezinformacemi nebojovat vůbec. Poslankyně téma hlídá velmi aktivně, kromě analýzy z ministerstva pro místní rozvoj si od Lubomíra Metnara (ANO) vyžádala také vyhodnocení programů strategické komunikace z ministerstva vnitra.

Statistikám navzdory

Koaliční politici údajný úpadek svobody slova v Česku často dokládají tvrzením, že se lidé bojí říkat na veřejnosti své názory, protože jim hrozí policejní postih. Počty lidí odsouzených za tzv. verbální zločiny na internetu však nerostou. V roce 2023 jich policie řešila 156, o rok později 146 a minulý rok podle statistik dokonce poklesly na 92. Ve většině případů potrestaní odejdou od soudu s peněžitým trestem nebo podmínkou. Podle dat se tedy kriminalizace projevu nezvyšuje, jednotlivá čísla jsou výrazně ovlivněna událostmi v daném roce, například střelbou na Filozofické fakultě UK nebo válkou v Gaze.

Veřejné mínění se ale neřídí vždy jen statistikou. V posledních letech došlo k několika soudním procesům se známými tvářemi alternativní scény. Obzvlášť sledovaný byl případ dezinformátora proslaveného odporem proti pandemickým opatřením Ladislava Vrabela, který na internetu prohlásil, že si česká vláda pořídila stíhačky F-35 kvůli plánovanému útoku na Rusko jadernými zbraněmi.

Soudy několikrát rozhodly o jeho vině, měl se dopustit šíření poplašné zprávy. Nejprve mu hrozil pobyt za mřížemi, později jen finanční trest a podmínka. Vrabel nicméně dostal případ až před Ústavní soud, kde našel zastání. „Hrozba vyplývající z poplašné zprávy musí být bezprostřední,“ konstatovali soudci a vymezili tak podobným vylhaným tvrzením velkorysé mantinely. „Obětuje-li se v boji za demokracii svoboda projevu, nebude již za co bojovat.“

Pro leckoho překvapivé rozhodnutí není výjimkou. Ústavní právník Ondřej Preuss se domnívá, že rozsudky zdejších soudů v posledních letech svobodu projevu spíše posilují. Kromě osvobození Vrabela například časopis Reflex obhájil právo nazývat v karikatuře současného šéfa sněmovny Pitomiem a Ústavní soud se také – ve stále běžícím sporu – zastal vydavatele Roberta Veverky obviněného za články v časopise Legalizace z šíření toxikomanie.

„Chápu, že se v posledních letech přijímají z důvody ochrany bezpečnosti opatření, která někdo může vnímat jako omezení svobody projevu,“ říká Preuss. „Ale v mezinárodních srovnáních Česká republika vychází jako stát, kde je svoboda slova ve velmi dobré kondici. Tady si lidé opravdu užívají velké svobody a na sítě mohou napsat téměř cokoli.“