Politici posvětili pohled Pavla Matochy na atmosféru v České televizi

Bývalá šéfka Státního fondu audiovize Helena Bezděk Franková, nedávno oceněná Českým lvem za mimořádný přínos kinematografii, právě mluví do mikrofonu o nutnosti přicházet v České televizi s tvorbou pro generaci Z. U stolu před chvílí vystřídala Petra Hampla, sociologa a spoluzakladatele Sdružení přátel heterosexuálního bílého muže, který auditoriu vážně vysvětloval, proč se z České televize musí stát „vládní vysílačka“. „Své médium si dnes může založit každý, kromě vlády České republiky,“ říká bez náznaku vtipu Hampl. Je aprílová středa a čeští poslanci právě vybírají budoucí nové zástupce do Rady České televize. 

V půl deváté ráno započatý a stejný den večer skončený akt v podobě veřejného slyšení je prvním kolem procesu, na jehož konci zůstane šest osob – tedy třetina „nových“ členů orgánu, která má ze zákona kontrolovat nejdůležitější tuzemské veřejnoprávní médium. Na startu dne jsou uchazečů více než tři desítky, na konci jich zbývá osmnáct. Nejde o náhodnou cifru: mediální výbor, který první kolo pořádá, musí sněmovně „připravit“ na každé místo tři kandidáty, ze kterých si poslanci vyberou. Prezentace kandidátů nemilosrdně připomněla, že atmosféra okolo veřejnoprávní televize má před možným výpadem Babišovy vlády na její nezávislost velmi daleko ke stabilitě.  

Aliance dorazila 

Rada ČT vstoupila do širokého povědomí v posledních šesti letech zejména kvůli dvojici Pavel Matocha a Luboš Xaver Veselý. Role radních v jejich podání mírně řečeno přerostla původní poslání kontrolovat televizi v boj se současnou podobou zpravodajství a pokusy o personální čistky. Z pozice radních vydírali (dle jeho vidění) bývalého generálního ředitele Jana Součka, sám Matocha se hlásí k tomu, že stál za „úklidem“ Jakuba Železného mimo politické diskusní pořady, za odchodem úspěšné novinářky Nory Fridrichové či generálního ředitele Petra Dvořáka a v neposlední řadě také za koncem spoluautora nejsledovanější televizní debaty Václava Moravce. Oba navíc, společně s taktéž obhajujícími Romanem Bradáčem a Jiřím Šlégrem, stáli v roce 2020 za sporným odvoláním dozorčí komise rady, kvůli čemuž má Česká televize dle rozsudku soudu platit odškodné více než čtyři miliony korun.