Nastupující vláda chce stopnout peníze pro „politické neziskovky“. Jejich definici ale zatím tají nebo nezná
Programové prohlášení vlády varuje občany před „neziskem“. Možná jen dělá nepřítele z někoho, kdo se nemůže bránit
„Být dnes lehkoživkou z nějaké státem dotované zelené neziskovky, začal bych se pomalu bát, že se blíží naplnění jednoho slavného budovatelského hesla…“ stojí v jednom z příspěvků předsedy Motoristů sobě Petra Macinky na síti X. Na přiloženém obrázku je verzálkami nápis: „POVALEČI Z KAVÁREN DO DOLŮ A TOVÁREN.“ Příspěvek je z loňského prosince. Neuplynul ani rok a zdejší neziskové organizace se staly součástí návrhu programového prohlášení vlády, jíž jsou Motoristé sobě součástí.
Autoři dokumentu je zmiňují hned osmkrát, v celkem čtyřech programových kapitolách: školství, finance, vnitro a životní prostředí. A ani v jednom případě se neocitly v pozitivním světle. Vláda chce zakázat financování „politických neziskovek“, „zprůhlednit financování“, případně chce školství ochránit od „ideologických vlivů i působení politických neziskových organizací“. Mohlo by se zdát, že neziskové organizace tvoří jedno z nejpalčivějších rizik současnosti.
Realita je ovšem trochu složitější, než naznačuje oficiální dokument. Síť neziskových organizací v Česku je (ostatně jako v každé civilizované zemi) značně nepřehledná a široce rozkročená. Zahrnuje humanitární organizace, sociální služby, lobbing nebo třeba zpětnou vazbu politikům, často ruku v ruce. Koho tedy má nastupující vláda na mysli a co přesně mohou alarmující programové teze znamenat v praxi?
Kdo to vlastně je?
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
