Dostali jsme „Marshallův“ plán pro přírodu. Na ten vládní se zatím čeká

Vládě Andreje Babiše se zatím nepovedlo dokončit jeden z klíčových dokumentů ochrany přírody jejího funkčního období. Do začátku září měl být totiž hotový Národní plán na obnovu přírody, jehož sepsání členským zemím uložila Evropská komise.

Zájemci, kteří uprostřed vrcholícího sucha napjatě čekají, co Motoristy sobě vedené ministerstvo životního prostředí vymyslí, si mezitím mohou přečíst „stínovou“ zprávu. Tu sepsal Zelený kruh, jedna z nejstarších nevládních organizací v Česku (vznikla už v listopadu 1989), která zastřešuje ekologické spolky a akademické experty z celé republiky.

Ti poskládali celkem 40 doporučení, která by měla zásadně pomoci české přírodě zlepšit odolnost země proti změnám klimatu i v boji proti suchu. Cenu jednoho z největších porevolučních projektů odhaduje Zelený kruh na 35 miliard do roku 2030 a 75 miliard do roku 2050. Navíc celá akce by svým velkorysým pojetím a dlouhodobým trváním vytvořila mnoho pracovních míst a zásadně by povzbudila expertní prostředí i přírodovědné obory v zemi.

Četba jednotlivých bodů dává navíc velmi dobrý obrázek, kudy by se měla v příštích desetiletích ochrana středoevropské přírody ubírat. Co tedy experti a expertky Zeleného kruhu navrhují?

1) Klíčové je obnovit do roku 2050 sto tisíc hektarů přírodního území, na nichž by se dal prostor přirozeným přírodním procesům bez umělého odvodňování a dalších technických rekultivací. Tím by měla vzniknout „ekologicky funkční síť“ s obnovenými ekosystémy a důrazem na přírodní rozmanitost. Autoři a autorky uvádějí, že tato „prioritní území pro obnovu přírody“ by vznikla v místech po těžbě, v brownfieldech, opuštěných vojenských újezdech a říčních nivách tak, aby tvořila ekologicky funkční síť území. Stát by měl tato území vymezit a vymyslet pravidla pro jejich ochranu a dlouhodobé financování.

2) Mělo by dojít k obnově přírodních stanovišť hlavně v nížinách, kde v minulosti došlo k největší industrializaci české krajiny, v historických slaniscích (mokřadech s vysokou koncentrací solí), písčinách či v opuštěných lomech. Mělo by dojít k rozšíření extenzivní pastvy krav, buvolů, prasat či koní.

3) Důležitý je návrat dobrého stavu mokřadů a rybníků. Autoři upozorňují, že u rybníků se téměř nepraktikuje „hospodaření blízké reálné přírodě“ (rybníky se hnojí, ryby se překrmují, chovy jsou přehnaně velké). Navrhují proto, aby dotace na udržování rybníků byly vypláceny podle měřitelných ekologických parametrů.

4) Mělo by dojít k obnově „nárazníkových zón“ přírody. Autoři tak nazývají prostor mezi cennými přírodními místy či vodními plochami na jedné straně a zemědělskou krajinou na straně druhé. V těchto zónách, které by měly zvýšit odolnost vůči změně klimatu, by se mělo prosazovat šetrnější hospodaření nebo prostory s křovinami a úhory.

5) Plán počítá také s přirozenou obnovou lesa, tedy s bezzásahovými ostrůvky, s výrazným omezením smrkové monokultury či ponecháním části dřeva k zetlení. Státní lesy by se měly rozdělit na část přísné ochrany, částečné ochrany a produkčního hospodaření.

6–8) Města a venkov sužované vedry by měly dostat lepší právní ochranu stromů. Rovněž by se měla zavést povinnost náhradní výsadby v případě kácení. Územní plánování by mělo zahrnout propracovanější monitoring zelených ploch a dopadové studie ekosystémů ve městech.

9) Měla by vzniknout nová norma pro výsadbové pásy, tedy pro tvorbu toho, čemu se říká „zelená infrastruktura“ v ulicích.

10–14) Do roku 2028 by měla vzniknout mapa a plán obnovy narušených pramenišť. Mělo by dojít k návratu meandrů, přitom revitalizace řek, kterou je třeba podle autorů plánu „dramaticky urychlit“, by se měla stát veřejně prospěšnou stavbou, aby stát mohl snáze vykupovat pozemky ve sporných lokalitách. Do ledna 2028 by měla vzniknou mapa říčních niv, v nichž se mohou řeky rozlévat v případě povodní.

15–16) Je třeba pamatovat na životní prostor pro hmyz, k němuž patří i klíčově důležití opylovači. To znamená vytvářet druhově pestré lesní paseky, louky a městskou zeleň.

17) Stát by měl pomocí norem a dotačních programů podpořit tvorbu celoročních pastvin pro bizony, koně, pratury a další velká zvířata, která mají nenahraditelný přínos pro pestrost luk či říčních niv a ochranu proti zarůstání lesem.

18) Stát musí víc myslet na dramatický pokles populací opylovačů a snažit se o obnovu pestrosti zemědělské krajiny například podporou pestřejšího pěstování rostlin nebo obnovou kvetoucích luk. U velkých pastvin nad deset hektarů by se měla nechávat část neposečené nebo nespasené plochy.

19) Pro vytváření propojených stanovišť a migračních koridorů zvířat lze použít prostor pod dráty vysokého napětí a u dalších liniových staveb.

20) V městských parcích by měla zůstat torza stromů a zbytky ležícího dřeva jako stanoviště a zimoviště pro hmyz. Rovněž by se mělo praktikovat mozaikovité sečení trávníků, které vytváří lepší životní prostředí pro hmyz.

21) Zemědělství musí dostat do polí a luk větší pestrost pěstovaných plodin a musí více pečovat o přírodní stanoviště. Stát to může i zde podpořit technickými normami a dotačními programy.

22) K tomu, aby dokázala zemědělská půda udržet vodu, potřebuje větší podíl organických hnojiv, zelené hnojení (pravidelné zaorávání specifických plodin), pestré osevní postupy, snižování chemických hnojiv a menší mechanické zatěžování stroji.

23–25) Je třeba zastavit úbytek ptáků a opylovačů. V krajině proto musí být větší počet stanovišť pro rozmnožování, vychovávání mláďat, pohyb krajinou i přezimování. Je třeba obnovit populaci polních ptáků tak, že vzniknou pásy neoseté půdy, kde začne vznikat prostor pro jejich život.

26) Stát musí podpořit obnovu lesních mokřadů, které mají velmi příznivý vliv na kvalitu půdy a životní prostor zvířat i rostlin. Je třeba přestat mechanicky kultivovat lesní půdu, frézovat paseky, upravovat bystřiny tak, aby lesem snáze protekly. Svahy, nivy a mokřady by se měly vyhlásit za hydrologicky citlivé oblasti, kde se omezí těžba, část dřeva zůstane na místě a k odvozu se bude používat šetrná doprava (například koně).

27) Téměř třetina lesních organismů závisí na tlejícím dřevě. Je proto potřeba zvýšit ve státních lesích poměr tlejících stromů na nejméně třicet kubíků na hektar. Součástí každého lesa budou stojící souše a ležící kmeny v různém stupni rozkladu.

28–29) Je třeba omezit smrk, posílit druhovou pestrost a posílit přirozenou obnovu lesa, při němž se omezuje vznik holin.

30) K podpoře biodiverzity by okraje lesů měly mít přechodová stanoviště pro zvířata a rostliny v šířce deseti až třiceti metrů.

31) Miliardovým škodám, které v lesích každý rok způsobují svými okusy mladých stromků srny, jeleni nebo daňci, lze zabránit jen změnou mysliveckého zákona, jehož návrh leží v parlamentu a nedaří se mu překonat odpor myslivecké lobby. Klíčové je zmenšení minimální výměry honiteb, což umožní jejich zakládání i menším vlastníkům a omezí nezodpovědné panování myslivecké jednoty, která dnes usiluje hlavně o vysoké stavy zvěře k zábavnímu lovu a za škody tím způsobené nenese žádnou, nebo jen minimální odpovědnost. Plán také stanovuje, že škody, které kvůli přemnožené zvěři vznikají na mladých stromech, je třeba lépe definovat.

32) Pesticidy, hnojení a vápnění narušuje v lesích rozklad organické hmoty a koloběh živin. Měly by být tedy povolovány jen na základě doložené potřeby. Na přírodně nejcennějších územích by měly být zcela vyloučeny.

33) Pro lidi i zvířata je třeba prosadit průchodnost krajinou s přístupem k řekám. Jde o obecné právo, které má přednost před vlastnictvím pozemků.

34) „Řeky jsou cévní soustava krajiny,“ píšou autoři a požadují, aby stát ustanovil a chránil říční krajinu jako „páteřní jednotku zelené infrastruktury“. To znamená určit její kritéria, ať už se týkají prameniště, prostoru břehů, nivy, toku.

35) Stát by měl podle německého vzoru vytvořit finanční nástroj, kterým se bude platit návrat řek do jejich přirozenější podoby, která si bude umět lépe poradit s povodněmi a bude mít pozitivní vliv na okolní přírodu.

36) Česká divočina zabírá pouze dvě procenta republiky. Tato rozloha by se měla zvýšit na deset procent a rozšířit o nová velká území jako CHKO Novohradské hory nebo CHKO Chřiby, národní park na Křivoklátsku nebo v Jeseníkách.

37) Dnešní meliorační trubky, které odvádějí vodu z krajiny příliš důkladně, by měly být postupně odstraněny a nahrazeny přirozenými dráhami odtoku vody ze zemědělské krajiny, které budou přirozeně členité a porostlé vegetací.

38) Je třeba změnit metodu placení za ekosystémové služby (vytváření podmínek pro biodiverzitu, zlepšování vodního režimu na pozemcích apod.), které připravuje ministerstvo zemědělství a jež podle autorů zprávy připomíná spíš plošné platby v zemědělství.

39) Omezit a postupně zrušit dotace, které škodí životnímu prostředí.

40) Stát musí v projektu obnovy přírody spolupracovat s občany, nevládními organizacemi, firmami, vlastníky a univerzitami. Jen tak bude Národní plán na obnovu přírody podpořen a naplňován stabilně a trvale.