Putinovo plynová partie roku 2010 na sebe nenechala dlouho čekat. Sotva pár hodin po podpisu smlouvy mezi Ruskem a Ukrajinou, podle níž mohou ruské válečné lodě dalších 25 let kotvit u ukrajinských břehů, přišel Kreml s další odzbrojující nabídkou. Ruský plynový gigant Gazprom chce koupit (viz např. ZDE) ukrajinskou energetickou firmu Naftogaz, která kontroluje plynový tranzit do Evropy. Výsledek není zdaleka jasný, jako potvrzení aktuálního ruského triumfu na Ukrajině to však zcela stačí. Plyn hraje na Ukrajině klíčovou roli a ovládnutím Naftogazu by Kreml získal kontrolu nad značnou částí tamního průmyslu. Už jen fakt, že ruský premiér mluví o svých plánech takto otevřeně, je oproti minulosti zásadní obrat. Zpráva je přitom jasná: Rusko je na koni a Ukrajina na kolenou.
Když jsem minulý týden telefonoval do Kyjeva Alexeji Tolkačovovi, nebyl to věru optimistický rozhovor. (článek ZDE). Tíživá deka pokrývající aktuálně proevropsky uvažující Ukrajince byla na šéfovi jedné z nejuznávanějších ukrajinských neziskovek znát až příliš dobře. Izolace, Malé Rusko, Kremelská enkláva – komentáře na aktuální vyhlídky čtyřicetimilionové země jsou drtivé. Zajímavé bylo přitom poslouchat, jak málo možná podle pana Tolkačova chybělo k naplnění optimističtějšího „proevropského“ scénáře. Šlo o nezvládnuté následky oranžové revoluce, vzájemné podrazy prezidentsko-premiérského dua Viktor Juščenko – Julie Tymošenková, a v neposlední řadě i očekávanou, avšak nedodanou bruselskou nabídku na možný budoucí vstup země do EU.
To, co plynové hry a aktuální náklonnost prezidenta Viktora Janukovyče Kremlu a Kyjevu přináší, ještě nemůžeme docenit. První zprávy přímo z Ukrajiny však hovoří o postupné tabuizaci některých historických témat jako byl Moskvou organizovaný ukrajinský hladomor z 30. let minulého století či další události z dějin SSSR. Pod stůl podle pozorovatelů padají plány na zavádění ukrajinštiny v rusky mluvících částech země, nervozita začíná sílit u nejrůznějších politických organizací financovaných ze západu.
Ještě důležitější je však obecná „lekce Putin“. Ruskému premiérovi, stejně jako dnešnímu ukrajinskému prezidentovi se totiž před nedávnými volbami podařilo vzbudit dokonalý dojem toho, že někdejší Janukovyčova náklonnost k Rusku (kvůli níž ostatně plně propukla oranžová revoluce), je pasé. Janukovyč se profiloval jako přísně neutrální politik, premiér Putin v předvolební kampani mlčel, dokonce se chvílemi mohlo zdát, že namísto svého někdejšího favorita a spojence podporuje Janukovyčovu opozici.
Dnes je zřejmé, že šlo jen o umný předvolební manévr a staré přátelství se nezměnilo. Novinářská zkratka „proruský prezident Janukovyč“, se může směle vrátit do hry. Bude hodně zajímavé sledovat, co dalšího kromě plynu s sebou východní Evropě přinese.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
