Vláda podcenila ekonomickou krizi

Poslanci s konečnou platností schválili státní rozpočet na příští rok. Jeho největší potíž spočívá v tom, že je založen na odhadech růstu HDP ve výši 4,8 procenta. Jenže v současnosti se počítá s tím, že hospodářský růst bude v příštím roce činit maximálně dvě procenta (odhady se pohybují někde v pásmu minus jedno procento až plus dvě procenta).

Místo třiceti miliard korun může schodek rozpočtu dosáhnout až „katastrofických“ 140 miliard korun. Hlavním důvodem nejsou pouze nižší daňové příjmy, které vyplývají z utlumené ekonomické aktivity. Jde také o to, že poroste-li v příštím roce rychle nezaměstnanost, zvýší se prudce také mandatorní (povinné a zákonem předepsané) sociální výdaje státního rozpočtu (zhruba jde o to, čemu ekonomové říkají „automatické stabilizátory“). Mírnou útěchou je, že pokud neporoste inflace (a nebo dokonce dojde k deflaci), nebudou růst tak rychle jiné mandatorní výdaje (např. důchody), s jejichž růstem se počítalo.

Otázkou je, jak se vládě stalo, že nabídla sněmovně ke schválení rozpočet založený na zcela nerealistických odhadech?

1. Za prvé jde o to, že konstrukce a skeleton rozpočtu se připravuje na jaře, dlouho před tím než politici a státní úředníci odjedou na dovolenou (to se ale děje i v mnoha jiných evropských zemích a není to vlastně nic originálního).

2. Další důvod je, že v České republice jsou málo rozvinuté tzv.předstihové ukazatele (index důvěry investorů, byznysmenů, živnostníků, spotřebitelů, průmyslníků apod.). Ty jsou pečlivě zkoumány na velkých trzích jako jsou Německo či Spojené státy. Již v červenci a srpnu z těchto ukazatelů vyplývalo že propad důvěry v sousedním Německu je prudký, neblahý a propastný.

U nás doma jsme se stále spoléhali na dva měsíce stará tvrdá data a zdálo se nám, že nám nic nehrozí. Nevýhodou velké publicity předstihových ukazatelů (hrozivé titulky na předních stranách novin a na počátku televizních zpráv) je, že samy předurčují (zhoršují) náladu na trzích, tedy ekonomickou aktivitu samu.

Troufám si ale tvrdit, že kdybychom měli dostatečně vyvinuté a sofistikované „předstihové ukazatele“, věděli jsme o prudkých dopadech na naši ekonomiku už dávno.

3. V české vládě není jediný zkušený ekonom s prestižním západním vzděláním a se slušným mezinárodním renomé, ale co horšího: dokonce v ní není vůbec žádný ekonom. S tím souvisí i to, že vláda podcenila dopady světové finanční a následně ekonomické krize. Převládal tu jakýsi pupkostředný český, ideologický nacionalismus a svalnaté řeči o tom, jak jsme před krizí báječně chráněni.

Nic však není černobílé: všechno má své náklady a výnosy. Hospodářství stojí do značné míry na důvěře a psychologii. Jak jsem na tomto místě již jednou napsal, dávkování špatných zpráv – vypadalo (kouzlem nechtěného) jako promyšlená strategie.

4. Protože se v rozpočtu bude muset škrtat, vláda tak nechtěla činit před regionálními a senátními volbami. Škrty jsou nepopulární a vyvolaly by vnitrokoaliční rozbroje. Soudě podle výsledků voleb to moc nepomohlo.

5. Aktuální omezování, odkládání a přesouvání výdajů v příštím roce vláda už nebude muset tolik (pokud vůbec) konzultovat s Parlamentem. Posílí moc vlády na úkor Parlamentu a to se vládě hodí.

Jak to se schodkem dopadne? Vše záleží na celoevropském (unijním kontextu). Pokud bude krize opravdu velmi vážná, nelze vyloučit, že unijní názor na pakt stability či maastrichtská kriteria bude zcela a od základu přehodnocen.

I tak ale existuje už tři roky klauzule, která umožňuje přechodné zvýšení schodku nad povolený limit, pokud země musí čelit velmi vážné hospodářské situaci. To už se nás pomalu týká.

Stejně lze však čekat protisměrný vývoj. Na jedné straně bude vláda muset kvůli nafouknutému odhadu příjmů v rozpočtu škrtat výdaje. Na straně druhé bude oživovat ekonomiku záchranným výdajovým balíčkem (to si bude diktovat politická poptávka). Co to znamená v praxi, dokáže vypočítat každý školák.

Středeční audit: Obamův plán a přeplacení manažeři

Úterní audit: Krize – od automobilek k médiím

Pondělní audit: Střípky z kongresu ODS. Chlapáci, fešáci a misogýni

Páteční audit: Vím, že nic nevím