Rusnokova vláda hledá spolu se Senátem způsob, jak vyřešit skutečnost, že se v doprovodných zákonech k občanskému zákoníku schválilo pětiprocentní zdanění investičních fondů a k tomu nulová srážková daň při výstupu z investičního fondu.
Jaká byla praxe dosud? Správce fondu platil pětiprocentní daň z výnosů fondu a na výstupu z fondu byla srážková daň patnáct procent. Tato praxe byla výhodná pro velké firmy (ČEZ, Metrostav, Kooperativa a další), které provozují tzv. fondy kvalifikovaných investorů už delší dobu. Současná daňová praxe fungovala tak, že se vyvádění majetku z korporací do fondů vyplácelo pouze velkým firmám, jež do fondu vyváděly například svoje realitní sídla (ČEZ například také svoje investice do solárních elektráren) apod.
Z toho, co víme, bývalý ministr financí Kalousek prosazoval zdanění fondů ve výši nula procent, ale k tomu devatenáctiprocentní srážkovou daň při výstupu z fondu. Na vládě ovšem zvítězila – především skrze podporu ministrů ODS – varianta pětiprocentního zdanění fondu a nulového zdanění výstupu z fondu.
Podle informací autora Auditu stojí za lobbingem politiků investiční společnosti Amista a Avant, které se specializují na tzv. fondy kvalifikovaných investorů již delší dobu.
Z toho by vyplýval skokový nárůst pro daňové spekulace. Všechny myslitelné firmy a korporace by vyvedly majetek do fondů. Firmy by měly zisk nula nebo by byly ve ztrátě a fondům by platily velké poplatky za to či ono.
Nyní se hledá legislativně technický postup, jak zdanění vrátit do rozumných proporcí, aniž by byla ohrožena platnost nového občanského zákoníku.
Případ nulového zdanění dividend, které bylo schváleno ve stejném balíku spolu s občanským zákoníkem, je ale o dost jiný. Nespravedlivé dvojí zdanění odmítá ve svých směrnicích i Evropská unie. Má-li tzv. matka ve své dceřiné společnosti více než deset procent akcií, podléhají dividendy nulovému zdanění již dnes, a to na základě platných evropských směrnic. Populistický argument prezidenta Zemana, že je prezidentem dolních deseti milionů a ty dividendy většinou nepobírají, snad ani nemá smysl rozebírat.
Nic proti tomu, aby se Česká republika stala rájem finančních investorů a konečně začala podporovat kapitálový trh. Základem úspěchu zemí jako Lucembursko či Nizozemsko je však stabilita, předvídatelnost a transparentnost daňového prostředí - a také veřejná a celospolečenská dohoda o tom, že chceme být rájem pro toho či onoho na příštích několik desítek let.
V Česku se klíčová legislativa přijímá šmíráckým a pokoutním způsobem, nejen bez veřejné, ale i bez odborné a parlamentní diskuse. Hledání společenského konsenzu – to už vůbec nevíme co je. A podle toho to u nás vypadá.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
