V dnešních médiích mne zaujalo překvapení nad tím, že si Věci veřejné dovolily razantně říci o křeslo ministra vnitra pro svého předsedu Radka Johna.
Vůbec netuším, co je na tom tak překvapivého či odsouzeníhodného. Co kdo čekal jiného? Pokud jiný koaliční partner - tedy TOP 09 - žádá rovnou hned dvě klíčová ministerstva, vůbec nejdůležitější ministerstvo ve státě (tedy ministerstvo financí) a ministerstvo zahraničí (to je více méně hned po něm), pak je přece logické, že Věci veřejné mají jakýsi nárok také na jedno důležité či klíčové ministerstvo. Bez toho by se celý koncept rozpadl. (Mimochodem v Americe nežijeme, ale není bez zajímavosti, že v USA se ministerstvo zahraničí jmenuje State Department, tedy otrocky „státní oddělení“, a ministr zahraničí je state secretary – tedy „státní tajemník.“ Ministr zahraničí je v USA z hlediska exekutivy dvojkou ve vládě).
Věc druhá je, jestli je předseda strany Radek John vhodný kandidát. Můj oblíbenec to zrovna není. Jenže když už je předseda strany, je logické, že důležité ministerstvo chce právě on, protože jiní předsedové stran chtějí jiná důležitá ministerstva. A pořád lepší, než kdyby to ministerstvo chtěl Vít Bárta, který právě prodal bezpečnostní agenturu ABL. Navíc svět není ideální a vytváření koalice je kompromis a ten znamená občasné zatnutí zubů a dokonce i ucpání nosu.
Varianty jsou tři. První možnost je, že se vyjednávání o koalici celé rozpadne a ministrem vnitra bude časem třeba někdo za sociální demokracii. Budiž – každý sám svého štěstí strůjcem. Druhá možnost je, že se jiní předsedové stran vzdají požadavků na post premiéra a řízení klíčových ministerstev (financí, zahraničí) a třetí varianta je, že John tím ministrem prostě bude.
Já bych si vsadil na tu třetí možnost.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
