Paroubkova slovanská duše, osud Detroitu a chřipka - americký zápisník

Nevšiml jsem si zatím, jestli to v Česku někdo komentoval a protože jsem žádný komentář nenašel, dovolím si to skromně já.

Opozice (dosud to je opozice) překročila další rubikon, další tabu, které v civilizované politické kultuře prostě není možné. Paroubek napadl plánované změny na diplomatických postech a to se prostě nedělá, protože to podrývá zahraničně politické zájmy státu a jeho důvěryhodnost v zahraničí.

I v Americe a jinde ve světě pochopitelně existují politické i odborné nominace na diplomatické posty, to ale neznamená, že z diplomacie dělá opozice spolu s médii veřejně propíraný cirkus.

Pozoruhodný je i příznačný humpolácký styl Paroubkova vystoupení. Velvyslanec Petr Kolář je podle předsedy sociální demokracie "výborný diplomat, ale měl by působit spíše v anglosaském světě, než ve slovanském nebo přímo v Rusku." To je zajímavé. Velvyslanec v Rusku má mít asi širokou slovanskou duši - asi něco jako Paroubek, holdovat vodce a okurčičkám. Nebo je to jinak? Nežádá se náhodou ruská diplomatická škola nebo spíše porozumění pro ne zrovna slovanský, ale určitě kagébácký režim ruského státně mafiánského kapitalismu?

Současný velvyslanec v Izraeli Michael Žantovský je prý "neviditelný" a podle Paroubka "nemá co dělat v Británii, protože k tomu nemá ani kvalifikaci, ani znalosti". Žantovský přitom patří k nejzkušenějším diplomatům a kromě Izraele byl dlouho mluvčím prezidenta a působil též jako velvyslanec v USA. Ale Anglii si podle sociální demokracie asi zapomněl nastudovat.

Jak to může jinak vypadat, když na inteligentní lidi zaútočí nabubřelý šafář?

Na závěr opakování - boj o moc a posty je i v diplomacii normální, ale řeší se kulturně a nediskutuje se veřejně.
…

Prasečí chřipka de facto zmizela v Americe z hledáčku médií. Zmizely už dramatické reportáže typu "stojím před školou xy ve čtvrti cx, kde onemocněly čtyři děti, mluvili jsem s jejich rodiči, už se cítí lépe, vzaly si aspirin."

Na titulní straně deníku The New York Times se včera objevila tato noticka. "Výsledky testů uveřejněné v Mexiku naznačují, že rozšíření prasečí chřipky je výrazně menší než naznačovaly prvotní obavy. Mezi tím se začalo diskutovat o tom, zda je globální monitorovací systém dostatečně citlivý na to, aby zachránil životy nebo zda je naopak příliš citlivý, protože vyvolal poplach kvůli viru stejně nebezpečnému jako je normální sezónní chřipka."

Zajímavé bylo, když v polovině týdne vyzval prezident Obama Američany k tomu, aby si "myli ruce." (Je laciné to zlehčovat, i to je v těžkých dobách úloha prezidenta, zvláště pak když je část obyvatelstva negramotná. Člověku to ale nedá nevzpomenout si na nahrávky s tatíčkem Masarykem, kde vyzýval mládež, aby se myla a otužovala. A Tomáš Baťa dokonce instruoval zaměstnance, aby se po ránu dostatečně vyprázdnili).

Všichni se ale vysmívali viceprezidentu Bidenovi, který vyzval národ, aby se nezdržoval v uzavřených prostorech, vagonech, letadlech apod. Biden pak tvrdil, že vlastně vůbec neřekl to, co řekl, přestože to každý mohl vidět v televizi. To v Česku docela dobře známe.
…

Od té doby, co jsem psal svůj poslední audit, se ve věci Chrysleru opět všechno změnilo. Dohody zkrachovaly, firma nakonec byla nucena vstoupit do bankrotového řízení, resp. do proslulé kapitoly 11, která firmu chrání před věriteli. Celá věc ale zjevně nebude mít úplně normální soudní průběh. Stát je totiž velkým věřitelem firmy a také věřitelem věřitelů. V mnohých bankách dnes drží podíl.

Proto si prezident Obama může dovolit říci, že bankrot bude rychlý a chirurgický. Již teď je zjevné, že odboráři a jejich penzijní fondy získají v podniku kontrolní podíl a dokonce to vypadá, že se na bankrot spíš těší. A již teď je zjevné, že propojení s Fiatem je prostě "done deal." Jenže budoucnost podniku je pořád docela nejistá. Za prvé není jasné, že konkurzní řízení potrvá opravdu tak krátce, stále ještě záleží hodně na soudci a věřitelích.

Bude trvat dva roky než z výrobních linek v USA sjedou první Fiaty. A budou si je opravdu Američané chtít kupovat? Pokud ne, může se vlastnický podíl odborářů vypařit jako pára nad hrncem.

Lze předvídat, že osud General Motors bude daleko složitější. Chrysler už propustil hodně lidí a zavřel spoustu továren. GM nejbolestivější rozhodnutí teprve čekají. A co je horší, vláda jako většinový vlastník bude na škrty a propouštění dozírat.