Opatrně se sirotky sociálního státu

S Pavlem Páralem se mi obvykle nechce polemizovat, dnes ale učiním výjimku. Páral je autorem komentáře pro deník MF DNES, ve kterém hodnotí odborářskou protivládní demonstraci na Václavském náměstí, které se zúčastnilo sto tisíc lidí.

„Celou Evropou se valí obdobné, často daleko bouřlivější protesty frustrovaných sirotků sociálního státu, který v posledních třech letech dějiny nemilosrdně uložily na smrtelnou postel, a v západním světě nastává pomalu, ale jistě docela zásadní proměna. Jak končí bezstarostný život na dluh, končí i možnosti státu dojemně opečovávat své občany od porodného k pohřebnému. Převzít odpovědnost za vlastní život do svých rukou je a bude pro mnoho lidí hodně obtížné a stesky mnohých demonstrantů po minulém režimu o tom vypovídají více než dost. Jiné cesty však není.“

Tak nevím. Skutečně si nejsem jist, jestli dějiny opravdu uložily sociální stát na smrtelnou postel. Paradoxně právě státy, které se o sociální stát vysloveně opírají, přežily nejlépe náraz a prudký výkyv tzv. Velké recese – jde především o Německo, Nizozemsko a Skandinávii. Bez nějakých velkých schvalovacích politických dramat spustily tyto státy proticyklické, legislativně dané a samozřejmé tzv. automatické stabilizátory: propad daňových příjmů způsobený propadem ekonomiky doplňují zvýšené státní výdaje v podobě vyšších výplat podpor a sociálních dávek.

Němci spustili i dočasný systém šrotovného, jemuž se čeští chytráci a ideologové povýšeně vysmívali, ale který zabránil mnohem prudšímu propadu i české ekonomiky. Dobře nastavený systém stabilizátorů mimochodem dobře zafungoval i v České republice.

V okamžicích náhlé a prudké „stoleté“ krize zafunguje paradoxně i méně flexibilní pracovní trh, protože soukromé podniky nemohou přestřelovat a propouštět v panice příliš.

Třeba Dánové jistě mají sociální stát a vysoké jistoty i po propuštění, ale kombinují ho s pružností trhu práce – propouštět lze bez důvodu.

V Německu, Rakousku i Skandinávii se v rámci sociálního státu neplýtvá. To, že se u nás možná plýtvá, není vina sociálního státu, ale špatně fungujícího státu, politiků a voličů, kteří jim to tolerují.

Na jihu Evropy jsou obyčejně odbory divočejší a militantnější, dost špatně se s nimi dohaduje, politika je obecně plýtvavější a korupčnější.

Díky poloze ve středu Evropy si mohou Češi vybrat, kam chtějí směřovat: ke státu stojícímu na konsenzu, nebo ke státu s divočejšími poměry, kde je politika polarizovanější a rozháranější a kde se s odbory více válčí.

A nakonec – možná si Páral nevšiml, že proti příliš rychlému škrtání na jihu Evropy se ostře staví i Mezinárodní měnový fond.

Ještě mne zaujala tato pasáž Páralova textu:

„Mezi reportážními fotografiemi z demonstrace se objevila jedna ukazující průvod procházející kolem pracujícího stavebního dělníka. Právě on, stejně jako ten, kdo šel v sobotu do firmy udělat papíry, protože přes týden neměl čas, nebo ten, co seděl v letadle do Brazílie, kam jel vyjednat prodej nějakého stroje, či student, který místo protestů proti školnému šel na brigádu do supermarketu, to jsou ti, kteří vyvedou zemi z krize. Sirotci sociálního státu se vždy jen povezou. A budou kousat do ruky tlačící káru. Tak to bylo, je a bude.“

Dobré by bylo vědět, jestli ten stavební dělník nepracoval načerno, ale doufejme, že ne. Je skutečně tak skvělé pracovat v sobotu a dělat ve firmě papíry? Možná to svědčí o tom, že podnikatel je přetížen a neumí si zorganizovat čas, tomu ale potom většinou odpovídá jeho produktivita a efektivita. Měl by s tím něco dělat.

A stroj se samozřejmě musí letět prodat do Brazílie, ta přece představuje budoucnost lidstva, když se nám ta dekadentní Evropa potápí. Nečasova vláda to má přece v programu – diverzifikovat export pryč od Evropské unie. A napsat „do Ruska“, to by byl Páral podezřelý.

Na demonstraci jsem nebyl a dovedu si představit, že se tam plácalo páté přes deváté, nicméně naštvanost lidí docela chápu: politika v zajetí kmotrů, rozkrádání zakázek, zbytečné přeplňování rozpočtových kritérií, snížené platy učitelům, když jim slíbili opak, apod.

Myslím, že ničemu neškodí, když lidé dají svůj názor najevo, i když nemluví nijak vzdělaně a moderně a některé jejich názory jsou hloupé. Rozhodovat se má ale ve volbách, a ne na ulici.