Tomáš Sedláček opět po čase otevřel havlovské téma ekonomického růstu. Všechny texty a polemiky jsou zde. Sedláček prostě jednou za čas něco takového napíše, podobně jako Václavové Bělohradský nebo Havel. Já zase po čase oživím a opráším svoji obhajobu růstu a přidám pár svěžích argumentů navíc.
Je ekonomický růst přirozený? Ano, ale nikoli proto, že stromy také rostou do výšky a že roste i tráva, obilí nebo že rostou houby. Růst je přirozený společenskému prostředí, ve kterém existuje svobodný obchod (a ve kterém právní a institucionální řád poskytuje svobodnému obchodu stabilitu a prostor).
Ve středověké či raně feudální společnosti není obchod – přestože existuje – základem ekonomického upořádání.Množina bohatství bývá vnímána jako konečná a zbohatnout lze pouze zabráním majetku jiného feudála.
Do svobodných obchodních vztahů však lidé vstupují nikoli proto, aby se vzájemně okradli, ale aby se vzájemně obohatili, aby byl obchod výhodný pro obě strany. Společnost, která ekonomicky roste, je taková, v níž se více obchodních transakcí podaří ke vzájemné spokojenosti. Společnost, která hospodářsky klesá či upadá, je taková, v níž převažují transakce nepovedené či ztrátové. Přirozené je, že lidé vstupují do takových transakcí a vztahů, o nichž si myslí, že je vzájemně obohatí, že pro ně budou výhodné. Výhodné však nikoli ve smyslu, že přechytračí jeden druhého, že zbohatnou na úkor druhého ve světě, kde se dopočítává do jedné (zero-sum game).
Je to podobné jako s debatou či dialogem. Lidé debatují proto, aby se něco dozvěděli, polemizují proto, aby se vzájemně obohatili (zde nemluvím o Otázkách Václava Moravce nebo české parlamentní debatě), nikoli proto, aby se překřičeli, zlikvidovali a potom ještě třeba zabili. Prosperující společnost je taková, kde se obchodní transakce dějí (převážně) ke vzájemné spokojenosti, dobře spravovaná společnost je taková, kde se politicky a veřejně (třeba i zdlouhavě, detailně a rozvážně) debatuje za účelem poznání a vzájemného obohacení. Přirozené to je, ale jenom určitému společenskému a ekonomickému uspořádání. Růst není přirozený komunistickému centrálnímu plánování ani ranému feudalismu.
Dalším faktorem je hmota. Když se mluví o růstu, je to růst měřený finančně, nikoli hmotou. Vyspělé ekonomiky jsou například pořád lehčí: lehčí jsou domy, letadla, lodě, kola apod.
Následuje faktor zaměstnanosti: lze jistě klesat nebo „nerůst“, potíž je, že to znamená vyšší nezaměstnanost, což jistě leckomu nevadí, ale vysvětlujte to těm nezaměstnaným nebo těm, kterým vyhazov z práce hrozí.
A pak jsou další faktory, možná už opravdu geneticky přirozené. Sám Tomáš Sedláček to jistě zná. Má jistě radost, že se jeho knihy prodává pořád víc, že ROSTE prodej dokonce i ve světě. Soudě podle toho, co Tomáš píše, by možná nebylo špatné, aby se jeho knihy prodávalo pořád méně, možná by po tom měl Tomáš toužit nebo by si z toho každopádně neměl nic dělat. To Tomáš ale jistě nechce – chce, aby se knihy prodávalo víc, ego by mělo být přirozeně silnější než dobrovolná skromnost (mám skvělé myšlenky, leč nechci, aby o nich někdo věděl).
Podobně je to se mzdou: bude Sedláček rád, když bude mít pořád menší plat anebo mu někdo řekne, že jeho plat už NIKDY neporoste? Z takové potřeby nejen Sedláčka jímá jakási přirozená úzkost (i když se z toho nemusí zjančit a může to buddhisticky přijmout). Nejde pochopitelně o přirozenou hamižnost a obžerství, ale třeba o úzkost z toho, že nezabezpečím rodinu, děti apod.
Když bude hrozit menší plat, bude se T. S. činit a snažit se více pracovat nebo své zboží lépe prodávat. Tato přirozená reakce je rovněž jednou z přirozených příčin růstu. V některých společensko-ekonomických uspořádáních tato potřeba kvete, v jiných poněkud usychá a v dalších nabývá vysloveně predátorské podoby (růst znamená krást a zabíjet).
V poslední době se mi ovšem zdá, že růst ustupuje politicky do pozadí: novým náboženstvím jsou škrty a boj proti schodkům a dluhům. Nejen v Česku.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
