Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

Necháme se vodit za nos Kocourkem?

Před dvěma dny jsem publikoval text, ve kterém se praví, že řešení gigantického průšvihu s fotovoltaikou je docela banální a jednoduché.

Když stát zdaní od 1. 1. 2011 státní příspěvek na stavební spoření srážkovou daní (a nebojí se arbitráží ani Ústavního soudu), může podobně postupovat ve věci fotovoltaiky. Stačí zdanit jednu vyrobenou sluneční kilowatthodinu nebo výnos výrobců. Výtěžek by byl použit na snížení příspěvku, který na složenkách všichni platíme (a hlavně budeme platit) za zelenou energii.

Na tiskové konferenci včera položili novináři z Hospodářských novin dotaz ministrovi průmyslu Martinu Kocourkovi, resp. se zeptali, proč vláda nezvolí toto řešení.

Ministr Kocourek doslova odpověděl: „Rozdíl mezi stavebním spořením a situací příspěvku na podporu obnovitelných zdrojů je v tom, že podporu stavebního spoření vyplácí stát. Kdežto zde je to příspěvek spotřebitelů elektrické energie. To znamená, že ta konstrukce by byla mnohem složitější, pokud by byla vůbec uskutečnitelná. Pokud jde o speciální zdanění energie z obnovitelných zdrojů, tam se obávám, že bychom narazili na nějaké směrnice z Evropské unie, protože my máme naopak závazek ty energie podporovat, a nikoli takto omezovat. Zkoumáme to, zabýváme se tím, protože podle vývoje odhadu cen budeme postupně dosazovat jednotlivá opatření. V podstatě bychom museli zdaňovat ten příspěvek. Když si řeknete, že tu stavební podporu snížíte, tak je to rozhodnutí státu. A jakou metodou to udělá, to je druhá věc. Ale toto nejsou peníze státu. To jsou peníze, kterými spotřebitelé přispívají na obnovitelné zdroje. A i kdybych to zdanil, tak ta podpora tam zůstane stejná. A já bych musel složitě, a nevím, jestli se to dá nazvat daň, dostat ty peníze nějak do rozpočtu. A přes rozpočet to zase nějak kompenzovat. Ta konstrukce by byla strašně složitá. Skoro nemožná. Budeme se tím zabývat, ale je to komplikace. Musíme postupovat opatrně, protože na druhé straně nepřiměřená diskriminace nebo nepřiměřené zatěžování by mohlo být v rozporu s evropskou legislativou.“

Přiznávám se, že nejsem žádný odborník na daně, nicméně Kocourek zjevně také ne. Stále nevidím žádný zřetelný rozdíl (a Kocourek ho neuvádí) mezi tím, když uvalím daň na vyplacený státní příspěvek u stavebního spoření, a tím, když zdaním výnos z výroby elektřiny (nebo zdaním kilowatthodinu) solární elektrárny společnosti xy. Společnosti xy neplatí za elektřinu spotřebitel, ale distributor elektřiny, který je ze zákona povinen tuto elektřinu nakoupit od výrobce za státem stanovenou cenu. Následně – na základě výpočtů a přepočtů – spotřebitel platí v ceně elektřiny distributorovi příspěvek na obnovitelné zdroje, ale tam jde o mix za biomasu, soláry, větrné elektrárny atd. Daň na výnosy solárních společností může vláda uvalit bez jakýchkoli problémů.

Argumentace, že si u stavebního spoření stát zdaňuje svůj příspěvek a že je to něco jiného, je také nesmysl. V okamžiku, kdy stát nemění výši příspěvku a tento příspěvek vyplácí následně, už je zdaňován výnos každého občana. Konstrukce pro soláry nemůže být ani o fous složitější. Argumentace s jakýmisi směrnicemi EU jen dokládá, že nás Kocourek záměrně mate.

Tato daň by byla uvalena na výnosy solárních elektráren a rozhodně by nebyla namířena proti obnovitelným zdrojům. Naopak by to byl návrat k normální standardní podpoře obnovitelných zdrojů a je to jediná cesta, jak může tento model do budoucna přežít. Copak nám EU nařizuje, aby v České republice vznikla hrstka investorů, kterým má být garantována návratnost bezrizikových projektů za pět až sedm let, když stát má u těchto projektů ze zákona garantovat návratnost patnáct let? Na tomto principu je přece založena garance výše výkupních cen na patnáct až dvacet let, tak byl přece založen princip obnovitelných zdrojů a jejich přijatelnosti pro občany. Přitom vznikl nesmysl, investice návratná za nejdéle sedm let, ale nárokující státní garanci patnáct až dvacet let. To, co ministr tvrdí ohledně příjmu rozpočtu a jeho rozpouštění do „příspěvku na zelenou energii“, je jednoduchá a snadno řešitelná technikálie.

Kdyby se chtělo, tak by to zkrátka šlo a bez velkých problémů. Řešení, které jsem navrhl ve svém úterním textu, je spravedlivé a řeší podstatu problému.

Trvám na tom, že vláda není ochotna postavit se věci čelem a problém rozetnout, protože mocným investorům do fotovoltaiky něco slíbila nebo se jich bojí.

To, co navrhoval včera ministr Kalousek v pořadu Hyde Park, tedy zrušení pětiletých daňových prázdnin, také vůbec neřeší podstatu věci (prudké zdražení elektřiny a připojování slunečních elektráren v roce 2010). Efekt bude velmi slabý, protože zrušení daňových prázdnin nebude neutralizovat prudké zdražení energie. Navíc stojí za to si poslechnout (či prohlédnout), jak se ministr několikrát chytře vyhne odpovědi na jasně formulovanou otázku.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].