Mezi přáním, slibem a zárukou

V Berlíně se rozhodli následovat příkladu irského, dánského, řeckého a islandského a zaručit bankovní vklady v plné výši. V posledních hodinách pak německá vláda uvedla svou záruku „na pravou míru“. Slib vlády se vztahuje pouze na fyzické osoby, nikoli na bankovní vklady firem a podnikatelů.

Skutečnost, že se stále více evropských států vydává na tuto velmi vratkou cestu či nebezpečnou dráhu, je důkazem toho, jak je situace vážná. Vlády zjevně slibují něco, co nemohou v případě útoku na banky splnit. Úspory v evropských bankách mnohonásobně převyšují velikost státních rozpočtů. I kdyby vlády používaly rozpočty jenom na tento účel, nebude to stačit. Vlády dávají jakousi prázdnou garanci, která spočívá v tom, že naprostá většina lidí si bude chtít úspory v bankách nechat. Spíše než o záruku se zjevně jedná o jakýsi slib či pouhé přání.

Co by se stalo, kdyby se lidé rozhodli chtít vklady najednou vrátit? To je jednoduché. Vlády by musely začít tisknout ve velkém peníze a pokusit se z dluhů dostat skrze znehodnocení peněz, tedy hyperinflaci, jenže to nejde, protože vlády nemají moc nad Evropskou centrální bankou. Druhá možnost je jasná – státní bankrot.

V USA i v západní Evropě přestává všechna legrace. Stále hlasitěji se totiž zvažuje to, co se ještě před pár dny zdálo jako něco naprosto nemyslitelného a totiž plné znárodnění bankovního sektoru. Tady už jde ideologie úplně stranou. Skalní pravičák i levičák se shodnou na tom, že soukromé banky slouží k tomu, aby financovaly reálnou ekonomiku, tedy zajišťovaly platební styk, proplácení faktur, směnek, peníze na výplaty a stovky dalších samozřejmostí. Pokud banky zamrznou a přestanou být schopné dělat to, proč vlastně existují, musí přijít na řadu vláda. Když bankám nikdo nepůjčí, musí jím půjčit vláda. Výměnou za vlastnický podíl.

Stejně tak by každá vláda znárodnila elektrárenský monopol, který přestane dodávat elektřinu, teplárnu, která přestane v zimě topit, telekomunikační společnost, která vypne signál nebo vodárenskou firmu, která vypne vodu. Udělal by to i Milton Friedman.

Samozřejmě by bylo lepší, kdyby k tomu dojít nemuselo. Jenže možná již v řádu dní budeme vědět, jak to dopadlo.

Pondělní audit: Riziko - vláda bez ekonoma

Páteční audit: O deregulaci a cyklu

Čtvrteční audit: Když je Senát první

Středeční audit: Peněžní trhy se nezklidnily

Úterní audit: Bez záchranného plánu