Termín měnová válka tentokrát nevymysleli bulvární novináři, ale začali si s ním sami politici. Brazilský ministr financí Quido Mantega použil termín „mezinárodní měnová válka“ už 27. září.
Týdeník The Economist si správně všímá, jak se světová ekonomická debata vyzbrojuje válečnými termíny. Pryč jsou řeči o kooperaci a posílení globálního růstu. Státy se osočují z distorze globální poptávky a z používání „zbraní“, jako jsou kvantitativní uvolnění, měnové intervence a kapitálové kontroly.
…
Deník Financial Times upozorňuje, že Francie a Itálie se chystají prosadit změkčení nového systému evropské ekonomické vlády, který je založen jen na pokutách, rigiditách a sankcích. Hlavním předmětem sporu bude lhůta, během které musejí hříšné státy srovnat svoji výši dluhu vůči HDP na šedesát procent.
Itálie upozorňuje, že je vždy třeba počítat se soukromým dluhem, který se v Itálii na rozdíl od veřejného dluhu (116 procent HDP) pohybuje v rozumných dimenzích.
…
Česká fotovoltaická asociace přechází do ofenzivy a bombarduje média svými prohlášeními. Co se stane, když Česká republika zavede zvláštní daň.
Z Česka se stane nedůvěryhodná země, které se budou investoři a banky vyhýbat. Ani občané nemohou vládě důvěřovat – co když se obdobně změní pravidla v rámci důchodové reformy? Hrozí rovněž vlna arbitráží, protože vlastníci elektráren si zdanění nenechají líbit. Pro řadu z nich totiž může být daň likvidační, zejména pro malé investory z řad domácností. Vláda přitom podlehla fotovoltaické hysterii zbytečně, žádné skokové zdražení elektřiny se konat nebude.
Tohle se dá snadno vyvrátit. Investoři se nám budou vyhýbat především proto, že u nás bude proud dvacet let o dvacet procent dražší, než by být musel.
Arbitráže možná hrozí, ale záleží na tom, jak přesvědčivě bude stát vysvětlovat svoji pozici. Stát může regulérně měnit všechny daně. Od daně z příjmu po daně spotřební. Není důvod, proč by nemohl měnit a zavádět jakékoli zdanění. Stát může zdanění odstupňovat a soustředit se především na velké fotovoltaické parky.
Skokové zdražení elektřiny hrozí, výpočet ERU je nepolitický a v rámci možností velmi přesný.
…
V diskusi pod mým článkem píše jeden čtenář: Vy všichni, kdo zpochybňujete výpočty ERU, si dostudujte problém. Jsou to výpočty školáka prvního stupně. Fotovoltaická asociace, Hnutí Duha atd. záměrně nebo hloupostí zkreslují data, o kterých není pochyb. Jediné, v čem se všichni mohou lišit, je předpoklad, kolik MW instalovaného výkonu solárů bude k 31. 12. 2010 v síti.
Proč má vzrůst poplatek pro obnovitelné zdroje z 166 Kč/MWh z letošního roku na 520 Kč/MWh a zdražit elektřinu o 12 %, resp. 18 % (základ pro drobné spotřebitele a průmysl je různý, příspěvek na obnovitelné zdroje je stejný). Pokud letos vznikne nově 1000 MW (celkem 1500 MW), tak to při výkupní ceně bude stát zhruba 12 miliard korun (1 MW cca 1000 MWh/ročně krát 12). Při čisté spotřebě v ČR cca 57 TWh jde o navýšení příplatku o 220 Kč/MWh, to by opravdu způsobilo zdražení o necelých 10 %. Problém je v tom, že ERU podcenil poplatek na rok 2010 (neodhadl plně důsledky boomu na konci 2009) a reálně (dle výroby v roce 2010) už dluží spotřebitelé (občané i průmysl) distributorům ČEZ a hlavně E.ONu osm miliard korun (šest miliard korun jen E.ONu). Přepočet tohoto čísla na čistou spotřebu 57 TWh dává oněch chybějících 140 Kč/MWh. Dohromady tedy 166 (poplatek v roce 2010) + 140 (podcenění roku 2010) + 220 Kč (přírůstek pro rok 2011) = celkově cca 530 Kč/MWh – zdražení pro spotřebitele cca 12 %, průmysl cca 20 %!!!
…
Deník The Washington Post přinesl podnětnou recenzi dokumentárního filmu režiséra Charlese Fergusona Inside Job o tom, jak vznikla ekonomická krize a kdo jsou její viníci.
Film se zabývá tím, proč až na výjimky nebyl nikdo obviněn, a také tím, proč mají vlastně daňoví poplatníci financovat luxusní životní styl bankéřů.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
