Kyperský návod

Evropa i eurozóna patrně směřují k dalším finančním otřesům a dalším chvílím neklidu a nervozity. Vypadá to na první pohled nepochopitelně. Trestná konfiskační daň, kterou se chystá kyperská vláda uvalit na drobné, resp. pojištěné vkladatele, se rovná bankovní loupeži za bílého dne. Je to smutné a nespravedlivé, proč by ale měla epizoda odehrávající se na vzdáleném ostrůvku znervózňovat někoho v Itálii, Portugalsku či Španělsku?

Odpověď je jednoduchá: Kypr leží uvnitř Evropské unie, uvnitř eurozóny a dokonce uvnitř připravované bankovní unie.

Takže vkladatelé všude jinde v jiných evropských zemích postižených krizí si mohou říci: ano, takhle se bude zacházet i s námi (takhle si to odneseme), až se naše země dostane opravdu do kolen. Italské vkladatele sice zatím nerozházel ani výrok Beppeho Grilla, že eurozóna upustí Itálii jako horký brambor, ale co není, může být. V době přímých přenosů všichni vidí, jak obyčejní vkladatelé na Kypru berou banky a bankomaty útokem. Není přece jen lepší mít peníze doma v matraci?

Evropská unie přitom rozlišuje mezi plně pojištěnými vklady do 100 000 eur a vklady nepojištěnými, nad tuto částku. Přitom pojištění vkladů má chránit nejen před ztrátou či rozplynutím celé částky, ale logicky i její části. Takovou banalitu přitom donedávna snad ani nebylo třeba vysvětlovat. V kyperském případě stát na papíře garantuje pojištění vkladů a přitom ho sám hodlá porušit a vklad trestně zdanit.

Ano, kyperská situace je specifická. Kdyby totiž byli očesáni soukromí držitelé vládních dluhopisů – jako se to stalo v Řecku –, moc by to nepomohlo. Kyperské státní dluhopisy – na rozdíl od řeckých – drží především kyperské banky, a očesání by tedy vytvořilo další díru v kyperských bankách.

Kyperská vláda – zatím to není potvrzeno – chystá zdanit pojištěné vklady cca šesti procenty a nepojištěné do 10 procent. Poměr se ještě může změnit, ale již teď je jasné, že vláda by měla zdanit pouze vklady nepojištěné, a to třeba 15 nebo 20 procenty. Proč to vláda nechce udělat? Patrně proto, že chce vyjít vstříc těm, kteří zemi považují za ráj praní špinavých či nezdaněných peněz (zpravidla jde o občany ruské národnosti), a místním na Rusy napojeným klientelistickým a mafiánským strukturám. Rusové mají v kyperských bankách uloženo odhadem 20 miliard eur, ruská vláda je součástí záchranného plánu pro Kypr, poskytla úvěr přes tři miliardy eur. Je zdanění nepojištěných vkladů „jen“ do 10 procent součástí dohod s ruskou vládou o půjčce?

Podle deníku The Wall Street Journal německá vláda chtěla respektovat evropskou úroveň pojištění vkladů, ale nakonec zvítězil názor, že pomoc Kypru nesmí převýšit úroveň 10 miliard eur. Očesaní vkladatelé mají dostat „kompenzaci“ v podobě akcií a dluhopisů bank, což je vyhlídka velmi nejistá.

Kyperské banky poskytovaly luxus anonymnějšího zacházení a vyššího úročení. Takový vyšší luxus a vyšší úroky znamenají vyšší riziko a logicky možnou vyšší ztrátu. Postup je tedy z hlediska nastavení správné ekonomické motivace v pořádku.

Potíž je opravdu pouze v tom pojištění vkladů, kde si EU musí opravdu ujasnit, co tedy, jak a pro koho, platí a co ne. A s tím souvisí i ta možnost nákazy a nervozity, která by se bez útoku na pojištěné vklady nikam nepřenesla.

Co je podstatou kyperské krize? Bankovní sektor zcela neadekvátní velikosti ekonomiky: osmkrát větší než tamější HDP. Vzrostl na zádech ruského kapitálu, investic do řecké ekonomiky a domácí realitní bubliny. Zkušenost Kypru je další výzva pro ekonomy, aby diskutovali o adekvátní a udržitelné velikosti bankovního sektoru.