Klaus a „levicové zákony“.

Včerejší Hospodářské noviny hlásají na titulní straně, že Václav Klaus nepodepíše „levicové zákony“. Ve skutečnosti Klaus řekl, že nepodepíše zákony, které by mohly zhoršit rozpočtový deficit.
Ale stejně – z čeho vlastně vychází ta pohádka o tom, že pravice šetří a levice utrácí?

Minulá vládní koalice byla přece pravicová. Ještě v prosinci předloňského roku počítala Topolánkova vláda s růstem ekonomiky v minulém roce okolo 4 procent a schválila rozpočet se schodkem 39 miliard korun. Realita je ale rozpočet se schodkem přes 200 miliard korun. Jde tedy o nejvíce „rozhazovačný“ rozpočet jaký jsme kdy měli.

Dobře - souvisí to s krizí, kterou jsme (někdo více a někdo méně) podcenili. Podívejme se ale do světa. Současná německá pravicová koalice je – především díky nátlaku FDP na snižování daní – tolerantnější ke schodkům než byla velká koalice. Německý rozpočet by měl začít plnit kriteria Paktu stability a růstu (schodek 3 procenta HDP) v roce 2013. Vidina vyrovnaného rozpočtu je – přestože za velké koalice (tedy v době vládnutí s levicí) schválilo Německo ústavní dodatek o vyrovnaném rozpočtu – zatím velmi vzdálená.

V posledním třech dekádách se v USA projevuje tento vzorec chování pravicových a levicových stran: Demokraté (tedy levice) vyrovnají rozpočet a Republikáni (pravice) v něm zaseknou sekeru. Prezident Ronald Reagan snížil daně, ale nezrušil jediný výdajový program, který by stál za řeč. Prezident Bill Clinton odevzdal po osmi letech vládnutí (a konjunktury) v roce 2000 státní finance v přebytku, jak to dopadlo po osmi letech Bushova vládnutí je obecně známo. Nejen že George W.Bush po vzoru Reagana dvakrát výrazně snížil daně, ale navíc jako soucitný konzervativec výrazně zvyšoval výdaje (například dotace na léky pro důchodce).

Lze spíše vystopovat, že americkým státním financím prospívá „nepřátelský kongres“ (legislativu ovládá jiná partaj než administrativu). „Přátelský“ kongres kvalitu veřejných financí zhoršuje.

Barack Obama přebíral zemi na okraji finanční propasti či za „největší krize za posledních sedmdesát let“ a jeho stimulační program pro americkou ekonomiku s pravolevým viděním světa příliš nesouvisí, i když z hlediska politické kampaně asi nezbývá Republikánům nic jiného než tvrdit opak a pokusit se vrátit tradiční pravolevé vidění a ideologické harampádí zpátky na stůl.

Schodky lze navíc jak známo zhoršit skrze vyšší výdaje stejně jako skrze snižování daní (nebo jejich nezvyšování když je třeba). To první má být přitom jaksi levicové a to druhé jaksi pravicové. Schodky ale s tímhle otravným ideologickým harampádím zjevně v praxi moc nesouvisí. Kdo tvrdí opak, vykládá pohádky.