Kdo za to může? No přece vláda!

Podle průzkumů britského deníku Financial Times viní občané velkých evropských zemí své vlády za to, že nedokázaly adekvátně reagovat na finanční krizi, která už nyní zřejmě přešla v recesi. Platí to ve Francii, Německu, Británii, Španělsku – zkrátka všude.

Přitom za to, co se teď v Evropě děje, politici vyjímečně nemohou. Realitní, hypotéční a finanční krize vypukla v Americe a spálily si v ní prsty i evropské banky. Ty totiž jako o překot investovaly do finančních produktů svázaných pupeční šňůrou s americkými úvěry do nemovitostí. Banky tak činily aniž by chápaly rizika oné „masokostní moučky“, do které se hrnuly horem pádem. Ostatně – není se vlastně čemu divit. Nevadilo to auditorům, ratingovým agenturám a komplikované (sekuritizované) produkty doporučovali jako bezrizikový vynález i nejlepší matematici.

Politikům není podřízen bankovní dohled a navíc obecně platí, že „státní úředníci“ z bankovního dohledu jen těžko zaregistrují něco, čeho si nevšimne vnitřní auditor, vnější auditor, dozorčí rada či ratingová agentura.

Pošramocené banky si pak přestaly vzájemně věřit a půjčovat a Evropská centrální banka napumpovala do mezibankovního trhu čerstvou likviditu v řádech stovek miliard euro. I tak jsou peníze na mezibankovním trhu stále příliš drahé. Politici s tím opět nemají nic společného.

Kromě toho se ECB tvrdě postavila inflačnímu riziku a nezviklalo jí ani velmi tvrdé euro, ani úvěrová zdrženlivost bank. Podle všeho byla ECB tvrdá až příliš, ale „chudáci politici“ s tím zase nemají nic do činění.

Kdyby vlády začali oživovat poptávku skrze rozpočtové transfery, byla by ECB ještě přísnější (a peníze dražší), nehledě na to, že jsou vlády vázány pravidly měnové unie o rozpočtových schodcích a výši státního dluhu.

Samozřejmě by evropské vlády měly zefektivnit a zmenšit stát a liberalizovat tuhý pracovní trh. O tom se ale ví už dvacet let. Současná krize je převážně psychologická: lidé odkládají spotřebu, firmy odkládají investice a banky jsou s úvěry opatrné. Mohou snad vlády ovládat evropskou kolektivní psyché? Mohou lidem vrátit optimismus? To je oč tu běží.

Politici si ale mohou za své problémy sami. Když se ekonomice daří, tak se vlády vychloubají (i když to často s nimi nesouvisí nebo se to dokonce děje jim navzdory). Pak se ale nemohou divit, že na ně lidé svádějí i všechny potíže.

Toto všechno čeká i Českou republiku. Lze totiž čekat poměrně výrazné zpomalení růstu a „nespravedlivému lidu“ bude úplně jedno, jestli za to mohou Američané, Němci, globální nebo centrální banky. Budou z toho vinit tuto koaliční vládu. Tak to na světě chodí.

Úterní audit: ODS, energetická bezpečnost, slova a realita

Pondělní audit: Joe Biden, Gruzie, radar a opisování

Páteční audit: Amerika a Evropa jako na houpačce

Čtvrteční audit: Na tříkolce mezi tanky