Kde je dno, magické hranice a Polsko do ERM-II

Index Dow Jones se zřítil pod hranici 7.000 bodů, limit, který spousta analytiků považovala za určitý symbolický, magický či psychologický bod. Dow se nakonec propadl dokonce až na 6.800 bodů, světové burzy ho pochopitelně následovaly (dnes se pro změnu čeká mírný vzestup). Od teď to prý bude opravdu vážné… Inu nejde o nic jiného než pověrčivost, čarování, magii, možná intuici (a možná ne). Racionálně se nejde vůbec o nic opřít, nikde není psáno, že by prolamování “magických” hranic něco podstatného znamenalo.

I když jsou akciové indexy na polovině hodnot z ještě nedávných dob své největší slávy, teprve nyní jsme se dostali na úroveň, kdy bývalý šéf Fedu Alan Greenspan pronesl svou slavnou větu o “irrational exuberance” (nerozumné přehánění či nerozumná hojnost). To bylo v roce 1996, tedy před třinácti lety. Dnes na to upozornil na svém bloguPaul Krugman. Krugman dodává, že ve skutečnosti jsou burzy tak na úrovni roku 1994, protože za těch třináct let tu byla také nějaká inflace.

…

Otázkou samozřejmě je, kde se nachází ono případné dno burzovních propadů. K tomu například tento text z deníku The Wall Street Journal. Jeden analytik v něm říká, že dna bude dosaženo, až americká vláda ozdraví finanční sektor a až dosáhnou dna ceny nemovitostí. To první je zatím velká neznámá. Obamova vláda si sice uvědomuje naléhavost situace, ale zatím trhy nepřesvědčila o tom, že má v oblasti finačnictví důvěryhodný plán. Jednoduché dočasné převzetí důležitých bank státem nechce, bankroty taky nechce, nejvíce se mluví o měkkém znárodnění (stát nebude dominantním vlastníkem). Otázkou je, zda to trhy pochopí, či tzv.vezmou.

A jak je to s tím druhým předpokladem, tedy cenami nemovistostí? Nejlepší tabulky, grafy a srovnání má v tomto ohledu tradičně server calculatedrisk.com. Především na Case Shillerově indexu vidíme, že ceny nemovitostí mají stále kam padat, jsou stále ještě nad dlouhodobým, udržitelným či rovnovnážným trendem.

Ještě dodejme, že když se akcie vzpamatují, ještě to pochopitelně vůbec nic neznamená. Během Velké deprese se akcie mohutně vzpamatovaly a zase poklesly mnohokrát.

…

Petr Holub napsal zajímavý článek na server aktualne. Z textu vyplývá, že Česká republika dělá chybu, když nechce přijmout pomoc pro středoevropský region. Podle citovaných analytiků je sice pravda, že země má sice úplně jiná makroekonomická čísla, ale bude čelit odlivu investic. Také proto, že je bankovnictví v cizích rukou.

Tak nevím. Kapitál se z českých bank (pokud nejde o dividendy) odlévat nesmí a centrální banka to dokáže účinně kontrolovat. Zabránit odlivu investic z průmyslu nejde. A jak by pomohla zahraniční pomoc? Kam by vlastně měla v tuto chvíli pomoc směřovat? Podporou výroby na sklad? Má se podporovat domácí poptávka (po dováženém zboží)? Svět by nám čistě teoreticky mohl pomáhat investicemi do infrastruktury, nic takového se ale nechystá a rozhodně to není v působnosti Mezinárodního měnového fondu, který pomoc regionu organizuje.

A kdyby se kurs koruny přeci jen začal hroutit a nepomohly by ani devizové rezervy, pak za poměrně jasných podmínek pomůže MMF i nám. Doufejme, že to nutné nebude. Teď takovou pomoc prostě nepotřebujeme.

…

Polsko včera oficiálně požádalo o vstup do systému ERM-II, předsíně pro euro. Zajímavé ovšem je, že Polsko nechce urychlit vstup do eurozóny, se kterým stále počítá v roce 2012. Předpokladem vstupu do chráněného “hada v úzkém tunelu” je ale zrušení kriteria kursové stability pro vstup do eurozóny. Česká vláda by se měla urychleně zabývat tím, co bude případný vstup Polska do ERM-II znamenat pro nás.

Pondělní audit: Česko a Maďarsko - Iowa či Idaho?

Páteční audit: Vondra s eurem na parníku

Čtvrteční audit: O soukromém kapitálu, dvojkolejné Francii a Klausovi v FT

Středeční audit: Venku svítí sluníčko (ale v hospodářství svítí slunce černě).

Úterní audit: Trhy vládám nevěří a Německo a evropské vykoupení