Před dvěma měsíci promluvil ministr Miroslav Kalousek na konferenci TOP 09 takřka státnicky. Vysvětlil, že Česká republika má bytostný zájem zůstat v evropském integračním jádru. Za tento překvapivý projev státnického formátu jsme pana ministra v Auditu pochválili.
Mezitím se Kalousek sesunul zpátky na post mluvčího centrální banky, když prohlásil, že půjčka MMF je pro nečleny eurozóny nevýhodná, protože členové eurozóny si mohou peníze pro MMF „natisknout“. Kalousek tak tvrdí de facto totéž, co napsal pro pondělní Hospodářské noviny guvernér ČNB Miroslav Singer.
O Polsku jsme psali. Mezitím přispěje výraznou pomocí pro MMF i Norsko, které nejenže není členem eurozóny, ale ani Evropské unie. Norové přitom dobře vědí, že půjčka pro MMF je vysoce bezpečná investice, na které lze dobře vydělat, a taktéž vědí, že jedině vydělat může i mezinárodně-politická prestiž jejich státu. Ale kdepak Norové – řeknou si Češi – ti mají přece ropu a plyn a nevědí, co s penězi.
…
Americká ekonomika poroste v posledním čtvrtletí meziročně o dvě procenta, což lze chápat jako předzvěst nikoli robustního, ale přece jen pozitivního a uměřeného růstu.
Pozoruhodné ovšem je, že důvěra v ekonomiku razantně roste i v Německu, a to přesto, že se krizi eura příliš nedaří uspokojivě řešit.
Přitom tu máme dvě nesmiřitelné ekonomické školy. Jedna, ta blízká politice amerického prezidenta Baracka Obamy a tamější centrální banky vychází z neokeynesiánské školy. V okamžiku propadu poptávky a nedůvěry na finančních a bankovních trzích (zamrznutí likvidity) musí stát a především centrální banka postupovat s velkou silou, razantně, nestandardně a aktivisticky.
Německá škola říká, že krize je především fiskální a musí se řešit prudkými škrty, ať to stojí, co to stojí. Jen a jedině škrty a šetření (jen a jedině odvaha řešit fiskální situaci a vysokou zadluženost) mohou vrátit na trhy důvěru. Pokud podnikatelé a spotřebitelé budou věřit, že stát je dobrý hospodář, budou také rozumně a s optimismem spotřebovávat a investovat.
V praxi se nám ale nakonec mísí obojí: USA mají aktivní centrální banku, avšak doba rozpočtového aktivismu už dávno skončila. Evropa nechce, aby Evropská centrální banka pomáhala státním rozpočtům, ale když sanuje banky, tak to projde snadněji.
Vydávání Auditu se přerušuje až do 2. 1. 2012. Čtenářům přeji hezké a klidné svátky a úspěšný příští rok.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
