Je to tady. Řecko žádá o pomoc.

Řecký předseda vlády George Papandreu vyzval dopisem představitele Evropské unie, Evropské centrální banky (ECB) a Mezinárodního měnového fondu, k zahájení konzultací a diskusí o podmínkách půjček.

Papandreu sice řekl, že Atény nemají v úmyslu „aktivovat žádost o pomoc“ a nadále financují svoje potřeby skrze trh, ale analytici se shodují, že z tohoto kroku už není cesty zpět a oficiální žádost je už maximálně otázkou týdnů. Kdyby Řecko z jednání vycouvalo, zase se zvýší – tentokrát už na neúnosnou míru - rizikové prémie u řeckých státních dluhopisů. Navíc lze očekávat, že by se zrychlil úprk vkladů z řeckých bank.

…

Žádost řeckého premiéra o zahájení konzultací přišla ve čtvrtek po té, co se vyšvihly výnosy z řeckých státních dluhopisů (jako zjevný výraz nedůvěry) na zatím vůbec rekordní úroveň.

Důvod je zjevný. Trhy nevěří tomu, že dohodnutá pomoc Řecku je v dlouhodobé perspektivě dostatečná (Řecko stejně zbankrotuje) nebo neprojde politicky.

Poskytnutí výhodné půjčky (za nižší než tržní úrok) budou muset podle agentury Bloomberg schválit parlamenty v Německu, Francii a Irsku. Zatímco Francie dává najevo, že by jí něco takového trvalo sotva týden, v Irsku a Německu to může všechno trvat nesrovnatelně delší dobu, pokud vůbec přijde pozitivní odpověď. A zatímco se budou legislativci dohadovat, může být už pozdě.

…

Řecký problém je stále více spíše německý problém. Za prvé je tu politika. Šéf eurozóny, Lucemburčan Jean-Claude Juncker promluvil v rozhovoru pro FT Deutschland o tom, že Německo je stále více nacionalistické a Merkelová dává přednost lokálním volbám před potřebami eurozóny.

Německý politolog Ulrich Beckzaútočil ve francouzském deníku Le Monde na kancléřku Angelu Merkelovou a obvinil ji z „intelektuálního nacionalismu.“ Merkelová dělá prý z Německa „malé Švýcarsko“ nebo „velkou Čínu“ a německé intelektuální elity ji v tom následují.

A každou chvilku se v Německu vynořují další osobnosti, které se chystají případnou - jakkoli mírně zvýhodněnou - pomoc Řecku napadnout u ústavního soudu v Karlsruhe.

Nic proti tomu „ať si klidně neodpovědní hříšníci zbankrotují nebo opustí eurozónu“ - dalo by se říci. Potíž je ale v tom, že pravidla eurozóny neznají ani státní bankrot ani opuštění měnové unie. A ani o tom se ale v Německu, až na výjimky, moc lidí bavit nechce.