Jak se to mohlo stát?

Tuto otázku si klademe v poslední době často. Teď se takto leckdo ptá například v souvislosti s kauzou Key Investments, kdy několika pražským městským částem zmizely stamiliony korun. Podobně se leckdo táže, jak je možné, že spor s firmou Diag Human zašel tak daleko, že soudy v cizině (zatím to je tedy jeden) začaly zabavovat státní majetek.

Lze z těchto kauz vyvodit cosi systémového? Přece jen by se něco našlo.

Bývalý starosta Prahy 6 a dnes ministr Tomáš Chalupa tvrdí, že pokud měla firma Key Investments licenci k obchodování s cennými papíry, kterou přiděluje Česká národní banka, nemohli oni v Praze 6 – jako neodborníci – vědět, že svěřit takové firmě správu aktiv je nebezpečné. To, že existuje regulátor, nesnímá přece z nikoho odpovědnost za to, kam si uloží své peníze. Regulátor také nezaručuje, že nezkrachuje banka. Existence regulátora nediktuje sníženou obezřetnost. Když jde o stamiliony korun, stačí se podívat do obchodního rejstříku a všechny informace o firmě vygooglovat. Jména jako Stanislav Gross, stejně jako jména blízká Hradu a bývalé IPB (Robert Holman, Jiří Weigl) měla být dostatečným varováním. Stejně tak je to se všemi lidmi z okolí Petra Sisáka, kteří se vyskytovali v případech zkrachovalých bank i financování ODS v devadesátých letech.

Co je to za ignoranci, když radnice neumí prolustrovat firmu ani na úrovni studenta žurnalistiky?

…

A jak je to s kauzou Diag Human? Příčinou je neustálé střídání ministrů zdravotnictví, kteří se v této zemi vyměňují s neuvěřitelnou frekvencí. Každý ministr má nový tým, nové poradce, novou strategii všeho. Trpíme tím, že nemáme zákon o státní službě a nemáme ve vedení ministerstev nepolitické úředníky a státní tajemníky, kteří zaručují elementární institucionální a strategickou stabilitu. Tedy i důvěryhodnou a dlouhodobou strategii v kauze Diag Human. Takže: věci se vyvinuly neblaze, protože nemáme zákon o státní službě a protože premiéři nestojí za svými ministry zdravotnictví a nechají je uvláčet parciálními zájmy.