0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Audit Jana Macháčka30. 10. 20085 minut

Erste žádá o státní kapitál a česká oáza

Každodenní glosa o politice a ekonomice [image id="120824790"]„Matky“ všech velkých bank na území České republiky už dostaly kapitálovou injekci od státu a jsou v tuto chvíli de facto částečně vlastněny vládami.

Astronaut

Majitel České spořitelny, skupina Erste, se rozhodla požádat rakouskou vládu o kapitálovou injekci ve výši 2,7 miliardy euro. Hlavním důvodem žádosti o státní kapitál je expozice banky v oblasti tzv. nově vznikajících trhů (emerging markets). Ty – ač donedávna vypadaly vůči krizi poměrně imunní – jsou dnes postiženy možná více než západní Evropa. Erste má silné zastoupení především v Maďarsku a Rumunsku.

Matky“ všech velkých bank na území České republiky už dostaly kapitálovou injekci od státu a jsou v tuto chvíli de facto částečně vlastněny vládami. O víkendu požádala belgická banka KBC (matka „naší“ ČSOB) o státní kapitál ve výši 3,5 miliardy euro.

↓ INZERCE

Paradoxně ve stejný den, kdy šéf Erste Andreas Treichl oznamoval na tiskové konferenci částečné „znárodnění“ Erste, oznámila Česká spořitelna rekordní meziroční zisk ve výši 14,08 miliardy korun. Ale ani sama Erste není a nebude podle Treichla ve ztrátě.

Proč tedy Erste požádala stát o kapitálový vstup? Sentiment na trhu je prostě takový, že finanční instituce s účastí státu jsou vnímány jako bezpečnější a solidnější. Navíc banky musí činit to, co dělají jejich konkurenti a to i - mimo jiné – ve vztahu k České republice. Ze strany státu jde pak o to, vrátit bankám chuť k úvěrování „reálné ekonomiky“. Zde si však budeme muset na výsledky teprve počkat. Na místě je trochu skepse. Je otázka, zda státní účast opravdu změní současnou nechuť k riziku.

Znárodnění a kapitálové vstupy státu do soukromých firem se v těchto dnech a hodinách dějí po celé zeměkouli. Argentina znárodnila svůj – kdysi po chilském vzoru zprivatizovaný – fondový penzijní systém. Není vyloučeno, že k podobnému kroku spějí Spojené státy. Tamější důchodové fondy (především firemní) vytvořily již kumulovanou ztrátu 100 miliard dolarů. Pokud ji budou firmy pokrývat samy, budou muset škrtat jinde, a to v době krize či hluboké recese. Včera americká vláda oznámila masivní kapitálové vstupy do desítek regionálních bank a Rusko pumpuje další desítky miliard dolarů do říší svých oligarchů.

V Česku si ale politici - a to včetně některých ministrů - stále myslí, že finanční krizi v Evropě (a kapitálové vstupy do bank) si vymysleli levičáci, kteří chtějí uvrhnout svět do temného otroctví socialistické regulace. Rád bych je v tom případě upozornil na to, že kritizované „socialistické“ nástroje vymyslela „pravicová“ Bushova administrativa. Amerika dříve než Evropa přišla s masivním zvýšením pojištění vkladů, a to ze 100.000 dolarů na 250.000 dolarů.

Vezmeme-li v úvahu, jak Američané málo spoří, jedná se de facto o plnou garanci. USA oznámily jako první, že budou garantovat všechny běžné účty podnikatelů. Garance mezibankovních úvěrů byly původně součástí Paulsonova záchranného balíčku a americká centrální banka dnes půjčuje také přímo průmyslovým podnikům, činí tedy něco, k čemu „socialistická“ Evropa ještě zdaleka nedospěla.

Americká centrální banka (Fed) včera snížila úrokové sazby o půl procentního bodu, na jedno procento. Očekává se další snižování, možná v listopadu, možná v únoru. V obavách z deflace se můžeme dožít situace, kdy se ještě dlužníkům bude platit za to, že si peníze půjčí. To může ale „zcela výjimečně“ dělat jenom stát, komerční banka takto logicky postupovat nemůže.

Proč je obava z poklesu cen tak děsivá? Klesají-li ceny, klesají i zisky. Ale úvěry, které je třeba splácet, jsou pořád stejné. Pokles cen – pokud k němu dojde – je nebezpečný, protože se může zrychlovat.

Některé prognózy varují USA před hospodářským poklesem v posledním čtvrtletí až o čtyři procenta, Evropa na tom nemusí být o mnoho lépe. Eurozóně se tedy nelze divit, že dočasně rozvolnila Pakt stability a růstu. Právě zpřísnění měnových a fiskálních podmínek v době, kdy se měl dělat opak, způsobilo Velkou depresi. USA mohou skončit se schodkem přes deset procent.

A co na to čeští vládní politici? Ač do eura nechtějí, zase kárají, mentorují, poučují a uvolnění pravidel uvádějí jako důvod, proč do eura nespěchat. Jenže my přece nikam nespěcháme a euro tak jako tak můžeme přijmout nejdříve v roce 2013 (i malé dítě chápe, že to není žádné spěchání) a to už bude – doufejme – současná krize pryč.

Z důvodů, které rozebereme někdy příště, je momentálně prostě výhodné euro nemít. To ovšem nemusí platit již za pár měsíců možná vůbec ne za pár let.

Je jistě nesmysl krizi přivolávat a vykřikovat, že se bojíme, že přijde, když jsme zatím relativně chráněni. Je též pravda, že eurozóna bude díky těm všem garancím a injekcím velmi zadlužená.

Ne nadarmo se ale říká, že pýcha předchází pád. Pokud dojde i u nás k prudšímu hospodářskému zpomalení, až se zhorší naše rozpočtové hospodaření (to vše je možné), zavelí spekulanti k trestnému útoku. Zatím správně rozlišují, chápou, že (a proč) jsme na tom relativně dobře. Budou ale rozlišovat vždycky? Budou se vždy chovat racionálně? Je pozoruhodné, že všechny země, které v eurozóně ještě nejsou, nyní spěchají pod deštník: Švédové, Dánové, Poláci. Slováci jsou rádi, že vstoupili včas. Ti jsou ale všichni hloupí, protože my Češi jsme přece nejchytřejší. A máme taky nejchytřejšího prezidenta, jehož názory se ve vysokých kruzích sluší devótně papouškovat.

Středeční audit: Banky jako veřejný statek?

Páteční audit: Máme co jsme chtěli


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].