Koalicí schválená důchodová reforma vypadá nakonec docela váhavě a opatrně: příspěvek do fondů se týká jenom lidí pod 35 let, je dobrovolný a může činit pouhá tři procenta mzdy (pokud člověk dobrovolně přihodí další dvě).
Pro srovnání: polský fondový pilíř je stále povinný a nedávno byl snížen ze sedmi procent příjmu na dvě a půl procenta.
Sociální demokracie spolupracovat nehodlá. Co z toho vyplývá? Pokud se dostane k moci a bude vládnout s pravicí, tak nic. Pokud bude vládnout po příštích volbách levice, může fondový systém zrušit, ale v tom případě musí sociální demokracie říci na rovinu, že věk pro odchod do důchodu se bude zvyšovat mnohem razantněji, než si kdo dovede představit. Jiná možnost prostě není.
Když systém zůstane, co bude s lidmi, kteří si spořit nebudou? Zde je zjevné, že přechodem na zdánlivě liberální dobrovolnost vláda jen přepinkává odpovědnost na vlády příští, které budou muset systém modifikovat.
Bude těm lidem možná donekonečna říkat: Je to vaše chyba, měl jste si spořit. To ale nevyřeší situaci. Toto není a ještě dlouho nebude (pokud vůbec) společnost finančně gramotných lidí s nadprůměrným IQ.
…
Co dokazují převody z účtů firmy ProMoPro na účty v Karibiku? Já tady nutně nevidím nic kriminálního, i když samozřejmě záleží na tom, co to všechno znamená daňově.
Z hlediska posouzení kompetentnosti úředníků tehdejšího Úřadu vlády to svědčí o jediném: marže jsou stěží uvěřitelné. Pokud si dvě soukromé firmy obchodují mezi sebou, ať si dělají marže a zisky, jaké chtějí. Pokud však firma s ročním obratem velikosti státní zakázky (stačí se podívat do obchodního věstníku) vyvede polovinu vyfakturovaných peněz okamžitě na nějaké účty v Karibiku, tak je zjevné, jaké byly náklady a jaké byly zisky.
Tyto peníze nešly na mzdy lidí, kteří tahali v noci kabely a stavěli budky. Marže z této zakázky jsou zjevně tak osmdesát až sto procent. Za slušnost se považuje tak deset, patnáct procent. Někdo si může říci, že pan Veselý z ProMoPro je chytrý podnikatel (pokud za chytrost považujeme uvádění úředníků – a de facto daňových poplatníků – v omyl), někdo si může říci, že to je nehorázné a nemravné. Co to svědčí o úřednících? Pokoušeli se vůbec odhadnout náklady dodavatele těchto služeb? A jsme zase u té finanční gramotnosti.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].