Další zpackané předsednictví a euroignorance

Zpackané české předsednictví EU má v Evropě významného konkurenta. Tři měsíce trvající pokusy (shodou okolností se víceméně kryjí s předsednictvím) zformovat vládu v Belgii se nezdařily a Elio Di Rupo, který byl pověřen jednáním o zformování vlády, včera oznámil králi Albertovi neúspěch své mise a rezignoval.

Možná mají Belgičané dobře fungující úřednictvo (koneckonců sídlí tu i byrokratický aparát celé Unie, takže se odsud různé administrativní věci dobře řídí), potíž je, že o to tolik nejde, resp. nejde pouze o byrokracii. Předsednictví je přece také od toho, aby poskytovalo vizi, politický leadership a priority. Platí to dvojnásob v době krize eurozóny (dá se čekat, že po skončení prázdnin vypukne znovu v plné síle) a v době doznívající globální „velké recese“. Svět řeší významné věci týkající se globální finanční architektury, koordinace politik a regulace a Evropa je jeden z významných světových hráčů, který má prezentovat své představy a názory.

Po zpackaném českém předsednictví přišlo profesionální švédské a španělské bylo určitě oslabeno domácími ekonomickými problémy a nervozitou kolem eura, nyní jsme svědky dalšího zpackaného výkonu. Je zjevné, že politická a diplomatická síla a prestiž předsednictví de facto končí a zůstává mu jen ceremoniální role. Předsednictví vyklízí prostor ostatním institucím Unie, ale hlavně bohužel velkým národním státům.

Předsednictví ale není to jediné, co oslabuje. Nově ustavené funkce evropského prezidenta a ministra(yně) zahraničí vůbec nezajímají média. Nejde pochopitelně o bulvární média, od nichž to nikdo nečeká. Jenže Herman Van Rompuy či baronka Ashtonová vůbec nezajímají ani seriózní analytický tisk od Financial Times po Frankfurter Allgemeine Zeitung.

Teď když si leckdo myslí, že Německo vytáhne celou Evropu z krize, to může vypadat, že leadership a vize nejsou pro Unii důležité. Myslím, že brzy přijde vystřízlivění. Zdá se, že nejsme svědky vítězství euroskeptiků, ale jakési převládající euroignorance.