0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Audit Jana Macháčka10. 8. 20103 minuty

Chytré vs tupé škrty a daň z hlavy

Svěřil se mi kdosi z NERVu „off-the-record“, že na prvním zasedání se kromě organizačních věcí mluvilo o tom, že „horečka celoplošného škrtání je trošku tupá či pro blbce“ a že nastal čas na „selective smart cuts“ (tedy vybrané a chytré rozpočtové škrty). Takže hurá! Poradcům vlády to začíná být jasné.

Co jsou to chytré škrty? To jsou takové, které mají co nejmenší negativní dopad na růst (na udržitelnost takového růstu do budoucna) a na zaměstnanost. Příklad: zrušení daňové podpory hypoték a stavebního spoření. Jaký bude dopad na stavbu rodinných domů a bytů a jaký bude dopad na zaměstnanost? Příklad: zastavení výstavby dálnic a koridorů. Jaký bude dopad na zaměstnanost? Z hlediska dopadů na poptávku – je lepší prudké snižování platů nebo propouštění? Je lepší přidat učitelům a ubrat policajtům? A proč? Má se ubírat i vědě a výzkumu? A tak všelijak podobně.

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

V tom případě je ale zjevné, že NERV začíná pracovat pozdě, měl tu být už před měsícem. Škrty v rozpočtu na letošní rok už dávno běží a šetří se už celoplošně, tedy jednoznačně dosti tupě. Ale co je horší – finišuje příprava rozpočtu na příští rok a ten je opět založen na „tupých“ celoplošných škrtech. Bude mít NERV šanci „inteligentně“ a zásadně ovlivnit škrty na příští rok?

Protože máme pravicovou koalici, soustředí se především na škrty. Mohou tu ale být i chytrá opatření na příjmové straně rozpočtu. Inteligentní je pohnout daněmi vzhůru tam, kde je to efektivní (a není to čistá politická demonstrace), tam kde jsou popsané a známé rezervy a tam, kde daně budou působit co nejmenší distorze tržního systému (to nikdy nejde dokonale). Rezervy jsou například zjevně v dani s nemovitostí, která je nejmenší na světě a když si člověk přečte, že Češi ročně prosází 130 miliard korun a zdanění je také zanedbatelné, tak z toho zůstává rozum stát. Tedy ne, že by se měly zvyšovat daně jen tak z plezíru, když ale vláda zastavuje spoluúčast při financování evropských projektů, i malé dítě si snad spočítá, co je a není ekonomické počínání.

Ten nápad na povodňovou daň ve výši sto korun na hlavu je čistá „poll tax“, tedy daň z hlavy, kterou se pokoušela zavést Margaret Thatcherová a koketerie s touto daní znamenala začátek jejího politického konce. Proto je třeba vládě doporučit, aby si to politicky ještě velmi dobře rozmyslela. Je to „více“ než rovná daň či zrušení daňové progrese, kdy každý platí stejné procento z příjmu. Tady má platit každý stejnou částku. Jsou to sice „dvě piva a balíček cigaret“, ale přijít v zemi, kde se prohrávají volby na poplatcích u lékaře s tímto demonstrativním echt pravičáctvím? Nehledě na to, že u lidí, kteří vydělávají deset tisíc měsíčně, je i ta stovka docela dost.

Protože jsou povodně už regulérním jevem, je třeba posílit normální kapitolu rozpočtových rezerv. A to snad lze i na základě normálních rozpočtových příjmů.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].