Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Audit Jana Macháčka

České a britské zájmy

Když si člověk pročítá česká média, která mu ve své valné většině pochopitelně nabízejí především jakousi čechostřednost, může získat dojem, že britská politická elita je nadšená, že získala ve svém odmítnutí smlouvy o fiskální odpovědnosti klíčového spojence. Skoro to vypadá nebo to má působit, jako by celá kontinentální Evropa – nebýt nás – hodila Brity přes palubu. Stateční Češi tomu zabránili a jen díky nim má Spojené království v Evropě ještě nějaké želízko v ohni.

Dokumentovat to mají i foto- a videoreportáže ze slavné cesty státníků Nečase a Camerona do Bruselu vlakem.

Je to tak doopravdy? Nikoli. S britským vetem a jeho obejitím má ostrovní politický establishment sám dost velký problém: nadšená je jen jedna část Konzervativní strany a ostatní jsou z toho dost rozpačití, včetně finančníků ze City, kteří rozhodně nechtějí být portrétováni jako někdo, kdo si tohle vybojoval.

Podobně rozpačití jsou všichni i z mediálního obrazu toho, že Británie má jediného spojence, a to zrovna Českou republiku. V Londýně by jistě potřebovali někoho většího a důležitějšího anebo alespoň někoho, kdo má skvělé renomé, což Česká republika při výkonech zdejší politiky zrovna není.

Skutečnost je taková, že britský establishment se za strategické spojenectví s Českou republikou spíše stydí, nijak ho neinzeruje a navzdory několika zdvořilostním frázím je mu na obtíž. Cameron jezdí do Bruselu vlakem běžně a to, že si k němu přisedl Nečas, kromě českých novinářů nikoho nikde nezaujalo. Rozhodně to britská vláda a její PR mašinerie nijak neprodávala do světa.

Možná ani není pravda, že nás Británie používá jako „užitečné idioty“, to jen někdy. My se tak používáme sami a ve skutečnosti o naše strategické spojenectví s Londýnem nikdo dvakrát nestál.

Komentátor Lidových novin Daniel Kaiser se ve svém pátečním textu pokusil definovat, proč ze tří unijních mocností sdílíme nejvíce zájmů právě s Británií.

„Volný obchod (Německo pro, Francie proti), vazba na USA (Německo pro, ale méně než dřív, Francie proti), snaha nedopustit, aby evropské vojenské struktury dublovaly NATO (Německu to nevadí, Francii už vůbec ne), konec škodlivých cel na banány a kávu…“

Klíčový význam banánů a kávy pro strategické zájmy ČR bych vynechal. Důležité je, že někteří francouzští politici jsou sice méně nadšení z volného obchodu než anglosaský svět, platí to ale pouze v rétorice. Ve skutečnosti je francouzská ekonomika silně provázaná se světem. Za Německem sice pokulhává, ale neznamená to, že se vydává jiným směrem.

Totéž platí v obraně a vojenství. V případě zásahu v Libyi se Francouzi například spojili s Američany velmi aktivně a ochotně. NATO neNATO, podstatné je především, aby Evropa své výdaje na obranu navýšila (nebo na nich nešetřila na prvním místě) a nenechávala všechno jen na Američanech.

Příznačné je, že autor vůbec nezmiňuje, že pro Českou republiku jsou klíčové zájmy v oblasti energetické bezpečnosti a omezení přílišné závislosti na Rusku. V tomto ohledu ale bohužel Brity vůbec nezajímáme. Britské investice v této zemi nejsou strategického charakteru ani nejsou dostatečně velké a významné. Francouzi u nás mají Komerční banku, jejich firma chce dostavět Temelín a v Kolíně montují auta. Britové tu mají Tesco.

Proč se na Brity neorientují ve věci fiskální odpovědnosti Poláci, nejagilnější spojenci USA v regionu?

Vůbec netvrdím, že máme Brity házet přes palubu, ale dělat z nich našeho nejdůležitějšího spojence? Spojenectví navíc vyžaduje dva a ze strany Hradu a ODS je to vůči Británii v podstatě taková neopětovaná láska.

Kaiser na závěr svého textu vyjadřuje pohoršení nad tím, jak snadno většina našeho politického a učeného establishmentu pustila Británii ze zřetele. Jestli to spíše není tak, že je neuvěřitelné, s jakou lehkostí většina vládního a provládního establishmentu pustila ze zřetele jiné než své ideologické a proklausovské zájmy a jak snadno udělali z naší země izolovaný ostrov, který ohrnuje nos nad hloupostí a neprozíravostí všech svých sousedů.

Čtenáře Auditu zvu na zítřejší debatu s Eliškou Wagnerovou:

VEŘEJNÁ DEBATA na téma SOUDNICTVÍ

6. 3. 2012, úterý, 18 hodin, GALERIE MONTMARTRE, Staré Město, Řetězová 7, I. patro

Diskuse novináře Jana Macháčka s Eliškou Wagnerovou, jednou z posledních soudkyň Havlovy éry o práci a postavení Ústavního soudu v české společnosti. Setkání se koná u příležitosti ukončení jejího mandátu soudkyně a místopředsedkyně Ústavního soudu České republiky.

 

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte