O víkendu to vypadalo, že šéf americké centrální banky (Fed) Ben Bernanke možná překvapivě nebude potvrzen pro druhý termín v čele ekonomicky nejmocnější instituce světa.
Proti Bernankemu se totiž postavili i někteří významní Demokraté v americkém Senátu. Nyní to však vypadá, že Bernankeho šance jsou velmi slušné a stejně tak je velmi silná jeho podpora ze strany prezidenta. Tomu asi došlo, že nemůže během pár dnů oznámit největší změnu architektury finanční regulace od 30.let a zároveň hodit šéfa centrální banky na pospas vlčí smečce.
Každopádně – co mluví pro Bernankeho? Jako akademik se celý život zabýval příčinami tzv. Velké deprese a tyto vědomosti zužitkoval v čele Fedu. Bernanke je hlavním iniciátorem velkorysých programů centrální banky, které dodaly na trh likviditu a garance v době totálního propadu důvěry a poptávky. Jen díky tomu se na podzim roku 2008 patrně podařilo zabránit pádu světa do černé díry podobné tomu, co následovalo po roce 1929.
Stejně tak Bernanke velmi rozumně nevyslyšel varování mnohých, že jeho a vládní opatření způsobí obrovskou inflaci. Inflace se nedostavila a podle všeho se hned tak nevrátí.
Proti současnému šéfovi Fed svědčí zase to, že nebyl schopen včas rozpoznat bublinu na trhu s bydlením, resp. nebyl schopen rozpoznat možné makroekonomické dopady jejího splasknutí. Stejně tak lze Fedu vyčítat mnohá regulatorní selhání. Jenže tato obvinění poněkud blednou, když se podíváme, kdo opravdu předpověděl krizi a který další regulátor (Amerika jich má ke své škodě spoustu) neselhal.
Závěrem je, že Audit hlasuje pro Bernankeho. Poněkud vlažně (ale přeci jen) se za Bernankeho staví Paul Krugman, ale sám naznačuje, že se musí držet zpátky, protože ho Bernanke přivedl na Princeton. Brad de Longse též staví za šéfa Fedu.
Servery Calculated Risk se staví proti Bernankemu, taktéž server Naked Capitalism, který šéfovi Fedu vyčítá, že je hlavním architektem politiky nízkých úrokových sazeb. K politickému pozadí bitvy se zajímavě rozepisuje server creditwritedowns.com.
…
Ptají se někteří čtenáři, proč se v posledních dnech tolik věnuji Americe. Opověď je jednoduchá. Inu za prvé proto, že na české politické scéně se nic zajímavého neděje, ale v oblasti architektury finanční regulace se dnes rozdávají karty na příštích padesát let. Ve hře je naprostá změna regulatoriky, která je srovnatelná s tím, co bylo schváleno v 30.letech.
Jak budou vypadat banky? Co budou smět? Nezačnou banky připomínat svého druhu „utilities“ (vodárny, rozvodné sítě) na poskytování úvěrů? Nebo je tato obava přehnaná?
Nehraje se o kapitalismus, ale o jeho institucionální povahu. Proto se v Auditu budeme Americe věnovat i nadále.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
