Muzeum Petera Fechtera

Ze symbolu rozdělené Evropy 20. století se má stát muzeum studené války. Checkpoint Charlie má čelit „disneyfikaci" minulosti.

Mezi signatáři výzvy německé vládě je i Václav Havel. I další podpisy vyvolají vzpomínku na rozdělenou Evropu minulého století. Hans-Dietrich Genscher stříhal kdysi s Jiřím Dienstbierem dráty ochraňující Československo před imperialismem, někdejší polský ministr zahraničních věcí Wladyslaw Bartoszewski je přímo symbolem neradostného osudu Polska ve 20. století. Posledním signatářem je John Kornblum, někdejší velvyslanec USA v Německu. Ihned po uveřejnění výzvy v Süddeutsche Zeitung výzvu podpořil i Michail Gorbačov.

Proč někdejší mocní lidé, kteří stáli na obou stranách konfliktu,

najednou volají po speciálním muzeu? Výzvu k uchování paměti o studené válce sepsali kvůli údajnému zjednodušování a zlehčování odkazu půl století trvajícího konfliktu. Filmy jako Good Bye, Lenin!, Životy těch druhých či česká záplava Hřebejkových snímků mohou v mladší generaci vyvolat nesprávný pocit úsměvné bakelitové doby plné sprévských okurek a písní Karla Gotta.

Podepsaní intelektuálové chtějí po německé vládě, aby pravdivý odkaz konfliktu byl uchován ve speciálním muzeu. A není náhodou, že příhodné místo se jim zdá na takzvaném Checkpointu Charlie, který odděloval západní sektor Berlína od východního. Po vztyčení Berlínské zdi v roce 1961 se stal nejstřeženějším styčným bodem mezi západním a komunistickým světem. Zde na sebe v roce 1961 sto metrů od sebe mířily hlavně amerických a sovětských tanků, zde se předávali dekonspirovaní agenti, zde umírali Berlíňané, chtějící uniknout z komunistického ráje.

Pokud by Havel a spol. u německé a berlínské vlády svůj nápad prosadili (a kancléřka Angela Merkelová už nápad pochválila), nebylo by těžké vybrat pro expozici hlavní symbol studené války. V srpnu 1962 se mladík Peter Fechter pokusil utéct na Západ a východoněmecký pohraničník ho střelil do zad, ne však ihned smrtelně. Tělo leželo na ostnatých drátech, kamery světových médií vše natáčely a nikdo nic nedělal. Tělo totiž ještě leželo pár kroků na komunistickém území a tak se Američani neodvážili mladíka přetáhnout. Naopak komunistické stráže se bály, že by Američané při zachraňování mohli spustit palbu. Kamery tedy dál běžely a Fechter pomalu vykrvácel. Nikdo nic nemohl dělat – byla studená válka a záchrana Fechtera mohla sice uchovat

jeden život, ale také spustit horkou válku.

Díky za pozornost. Další audia si můžete stáhnout na adrese podcast.respekt.cz