Galileo vstává z mrtvých

Evropská komise počátkem roku vybrala vítěze několika důležitých tendrů. Největší zakázku, výrobu čtrnácti družic, svěřila německé firmě OHB System AG. Je to velké překvapení: brémská společnost OHB není žádný mezinárodní gigant, ale malá, v podstatě rodinná firma s dobrou pověstí, která nabídla nejnižší cenu a nejlepší podmínky. Družice nebude vyrábět sama, nejméně 40 % zakázky musí dle smlouvy svěřit subdodavatelům. Ukazuje se tak, že argumenty zastánců Galilea, podle nichž systém podpoří podnikání včetně malých a středně velkých firem, nestojí na vodě – alespoň v tomto případě.

Přesto nelze automaticky říci, zda má skutečně cenu systém budovat, zda by nebylo lepší se spokojit s fungujícím americkým. V základní variantě, která bude po celém světě k využití zdarma, dosáhne Galileo stejné přesnosti jako GPS – svoji polohu běžně určíte s chybou maximálně čtyři až pět metrů. Kdo si připlatí, dostane se na úroveň jednoho metru či dokonce až centimetrů, což se může hodit třeba slepcům, jimž by Galileo mohlo pomoci orientovat se v ulicích. Jenže vyšší přesnosti než zmíněné čtyři metry lze dosáhnout i u stávajících navigačních systémů, takže je otázka, jak výrazné výhody tu evropské družice opravdu nabídnou.

Především se však nepříjemně změnilo financování projektu. Původně měly Galileo platit hlavně velké soukromé firmy, nakonec však z projektu vycouvaly a účet museli převzít evropští daňoví poplatníci. Galileo je vyjde nejméně na pět miliard eur v cenách roku 2007; protože systém má fungovat nejdříve od roku 2014, bude nakonec konečná suma ještě podstatně vyšší.

Lze doufat, že nepůjde o vyhozené peníze. Díky GPS se na celém světě vytvořil trh s navigačními službami, jehož obrat dosahuje ročně desítek miliard eur. Firmy, které na něm operují, platí daně a nabízejí pracovní místa. Podobně by tomu mělo být i u Galilea. Peníze potečou zpět do společné evropské pokladny třeba i díky bezpečnostním složkám členských států EU, které systém budou využívat a platit za něj. Přesto není ekonomická návratnost Galilea jasná a teprve budoucnost ukáže, zda to byla z čistě hospodářského hlediska rozumná investice.

Kromě toho hrozí spory ze Spojenými státy, které se obávají, že Galileo zneužijí teroristé či nepřátelské země k útoku na americké cíle. Zatímco GPS mohou Američané při hrozícím nebezpečí vypnout nebo učinit méně přesným, nad systémem Galileo žádnou kontrolu nezískají. Evropa naopak argumentuje tím, že vlastní družicová navigace posílí její nezávislost na USA.

Nejde tu jen o poněkud abstraktní vojensko-strategické úvahy, ale třeba i o to, aby Evropská unie měla k dispozici funkční navigaci pro případ, že dojde k vlně teroristických útoků a GPS přestane kvůli bezpečnosti fungovat. Součástí Galilea má být zakódovaný, veřejně nedostupný signál určený bezpečnostním složkám a dalším důležitým organizacím, který zůstane v provozu i v době největší bezpečnostní krize. V časech, kdy na družicové navigaci závisí stále více oblastí lidské činnosti, třeba letecká doprava, to zní jako rozumná pojistka.

Věc je tedy složitá, přesto lze říci, že Galileo znamená příležitost, kterou stojí zato využít. V čem jiném než ve špičkových technologiích by měla Evropa konkurovat USA, Číně, Japonsku? Družicová navigace takovou oblastí bezpochyby je. A pro Česko může být Galileo dvojnásob zajímavé, protože stále existuje naděje, že získáme jedno z řídících center projektu – středisko, které bude mimo jiné rozhodovat o tom, která technologie se pro spolupráci se systémem Galileo hodí a která nikoliv. Experti tvrdí, že kolem tohoto střediska vyrostou technologické parky a vyrojí se firmy, což přiláká do země odborníky. Zda středisko skutečně dostaneme, se dozvíme snad do konce letošního roku.