Boj o Českou televizi

Kdo by mohl být oním „vrchním hlídačem“ je po včerejšku o hodně víc jasné. Do ředitelského finále České televize postoupilo pět kandidátů – současný šéf Kavčích hor Jiří Janeček, europoslankyně Jana Bobošíková, výkonný ředitel hudební stanice Óčko Hynek Chudárek, bývalá novinářka a dnes mediální konzultantka Jana Kasalová a exředitel barandovských studií Radomír Pekárek.

Řekněme to rovnou. Se všemi „ale“ je asi z téhle pětice největší zárukou nezávislosti České televize a posilování její kritické a investigativní žurnalistiky Jiří Janeček. Pod jeho vedením se zpravodajství a publicistika České televize po dlouhé době alespoň trochu začaly blížit k tomu, za co si veřejnost tuto TV draze platí. Tedy k dobré veřejné službě spočívající mimo jiné ve snaze o zajímavou a co nejpřesnější analýzu nejrůznějších politických, společenských a kulturních pohybů, které mění náš život. Pravidelné a čistě reklamní přenosy z tiskových konferencí partají se začaly doplňovat o následné rozbory komentátorů, hosty diskusních pořadů už delší dobu nejsou jen politici, ale i různí analytici a experti, kteří jejich kroky hodnotí a dávají do souvislostí. A reportéři se snaží točit investigativní reportáže s celospolečenským dopadem (rozkrytí justiční mafie, reportáž o podivném vyšetřování poslance Petra Wolfa).

Analýza kandidátský projektů a veřejných vystoupení jejich autorů ukazuje, že další čtyři finalisté v téhle nabídce za Janečkem zaostávají. Jana Bobošíková během televizní krize nechala točit manipulativní reportáže a z jejich současných vyjádření nevyplývá, že by prošla nějakou sebereflexí. Hynek Chudárek rovnou říká, že pod ním by se žádné investigativní reportáže netočili. A Radomír Pekárek jde podobným směrem – navrhuje vyřadit zpravodajství z prvního a nejsledovanějšího kanálu.

Asi největším konkurentem Jiřího Janečka je podle kuloárových informací u radních Jana Kasalová. O tom, jak přesně si představuje další podobu zpravodajství, mluví nejméně a je tak největší neznámou. Z jejích předchozích vyjádření vyplývá, že mezi své vzory počítá nováckého exředitele Vladimíra Železného (v roce 1995 až 1997 pracovala na Nově jako dramaturgyně), což vzhledem k jeho ohýbání zpravodajství pro zájmy politiků není zrovna nejlepší vizitka. Podobnou „neznámou“ jako Kasalová byl nicméně na začátku volby před šesti lety i Jiří Janeček. Na jeho případě je docela dobře vidět, že i outsider s nepříliš dobrou pověstí může televizi pozitivně změnit. Není tedy vyloučeno, že by stejný přerod mohl udělat i někdo z jeho protikandidátů, včetně Kasalové. U Janečka každopádně narozdíl od nich máme jednu výhodu - víme, že toho byl a zřejmě dál bude schopný. Podobná jistotu u dalších kandidátů dnes chybí.

Jestli ale rada ČT vybere z pětice kandidátů vůbec někoho, není dnes vůbec jasné. Radní ČT, složení z přímých zástupců politických stran, totiž naznačují, že také nikoho zvolit nemusí a výběrové řízení vypíší znovu. Spekuluje se, že se do něj přihlásí současný ředitel zpravodajství ČT Milan Fridrich, kterého si prý část ODS a ČSSD přeje za šéfa ČT (proč právě jeho, není jasné, podobně jako Janeček nebránil vůči politikům kritičtějšímu zpravodajství). V politických kuloárech se každopádně mluví o variantě, že až do voleb bude řízením televize jen někdo pověřen. „Nevyplatí se nám mít v čele ČT někoho, kdo si bude jistý svým mandátem a bude potom jako neřízená střela,“ vysvětlil nedávno důvody tohoto tahu jeden z politiků ČSSD. „Lepší je teď před volbami nezvolit nikoho.“ Jednoduše řečeno, mezi politickými stranami panuje předpoklad, že dočasný ředitel se bude snadno úkolovat a jako „poslední arbitr“ bude ochoten zakázat vysílání nějaké „nepohodlné“ reportáže.

Pozitivní zprávou je, že část reportérů dává najevo, že i když podobný scénář nastane, nehodlají se mu podvolit. Naopak dávají najevo, že právě politický tlak na televizi je vyprovokuje k tomu, aby se politikům podívali více pod prsty.