A co na to středový volič?

Nejprve pár slov o tom, o kom je vlastně řeč. Každé zobecnění kulhá, ale středového voliče si lze představit jako vzdělaného obyvatele většího města. Na ČSSD ho pravděpodobně dráždí koketování s komunisty a projídání státního rozpočtu, na ODS odpor k Evropské unii a netolerance k méně konzervativním hodnotám. Nedá se utáhnout na boj proti poplatku v ceně půllitru desítky ani na „mobilizaci“ a ohrožení národních zájmů. „Ani pitomec, ani fanatik,“ nabídly nedávno zkratku Lidové noviny.

A ještě jednu vlastnost má – opakovaně se mu stává, že ve volbách „nemá koho volit“, že stále hledá svoji ideální stranu. Jeho přízeň se během let přelévala od ODA, přes Unii svobody ke Straně zelených. Občas si však – za specifických podmínek - odskočí k ODS či sociální demokracii. Tyto lidi kupříkladu nalákal k ČSSD antikomunismem či distancem od opoziční smlouvy Vladimír Špidla, k ODS pak Mirek Topolánek chutí do reforem a tím, že byl snesitelnější alternativou k Jiřímu Paroubkovi ohánějícímu se normalizačními obraty. Nicméně obři zase snadno středové ztrácejí – Špidlův nástupce Stanislav Gross je vypudil skandály a image polovzdělance, Topolánek je zahnal vládní arogancí a jeho spolustraníci třeba zašlápnutím Kaplického Národní knihovny do země.

Politici toto vše vědí, přednášejí o tom na svých kongresech a píší to ve svých programech, vymýšlejí chytlavá hesla o „tvrdém jádru, které je obklopené měkkým obalem“, navíc jim to neustále opakují jejich stratégové i nezávislí experti, přesto dělají přesný opak. Svědčí o tom zprávy z obou hlavních stran z posledních týdnů.

ODS vážně uvažuje o tom, že jako jedničku v Ústeckém kraji postaví chomutovskou primátorku Ivanu Řápkovou, těžící z rasového populismu. Jejím nasazením ODS sice nové voliče naláká, ale z politického středu zcela jistě nebudou. Část občanských demokratů pak uráží „měkký obal“ tím, že ho nálepkuje jako „pravdoláskovce“ a štítivě se odtahuje od podpory Václava Havla.

U sociální demokracie je to nicméně ještě výraznější. Ze stranických hesel vyřadili už před časem „svobodu“ a zbyla jim tam jen „jistota“, nevylučují menšinovou vládu podporovanou komunisty, středočeský hejtman David Rath v případě regulačních poplatků okázale ignoruje vůli soudů a obchází zákon, na kandidátky prosazují herečky a hokejisty bez názorů, ale za to se známým obličejem. „Tato ingredience v koktejlu, který míchá Jiří Paroubek, ho jistě činí chutnějším pro spoustu voličů. Ale jiní se ze stejného důvodu od této chuti odvrátí. Absolutní většina by z toho nebyla,“ shrnul to nedávno deník Právo.

Množí se proto temné předpovědi – právě tahle nechuť převést teorii tvrdých jader a měkkých obalů do praxe může vést k tomu, čeho se všichni děsí. Totiž dalšímu volebnímu patu.