Už zase...

Politici nejsou, co do délky jednání nijak limitováni – teoreticky se mohou dohadovat až do konce volebního období současné Sněmovny.

ČSSD svého kandidáta na post předsedy opět stáhla ještě před samotnou volbou – jako by se bála, že případná porážka by Lubomíra Zaorálka navždy poskvrnila.

Předseda KSČM Vojtěch Filip oprášil předrevoluční slovník své strany, když kandidaturu Jana Kasala označil za provokaci. Možná, že ho provokuje představa, že by se o vedoucí post utkalo ve volné soutěži více kandidátů a některý z poslanců by se mohl rozhodnout nezávisle na instrukcích mateřské strany. S každým dalším dnem je přitom jasnější, že téměř jakýkoli předseda Sněmovny je lepší než žádný.

Patová situace má ale i některé lehce pozitivní dopady.

Mnoho politiků si začíná uvědomovat, že podobná situace může nastat i v budoucnu a právní řád by na ni měl být připraven. Senát už připravuje návrh zákona, který by měl umožnit Poslanecké sněmovně odhlasovat své vlastní rozpuštění. Taková varianta by byla jistě lepší než ad hoc přijímaný ústavní zákon o zkrácení volebního období, k čemuž došlo v roce 1998. Senátní návrh by však dokázal pomoci jen v situaci, kdy si předčasné volby přeje většina Sněmovny. Lze si ale snadno představit situaci, kdy poslancům pat nevadí a z předčasných voleb mají naopak strach. Potom takový zákon příliš nepomůže. Šťastnějším řešením by možná bylo rozpuštění Sněmovny po uplynutí určité doby, a to buď automatické, nebo po rozhodnutí prezidenta. Taková změna však těžko Sněmovnou projde – vždyť kdo by si chtěl podřezávat vlastní větev.

Dalším pozitivem je vznikající petice za změnu volebního systému. Autoři v ní žádají, aby politici prosadili takové změny, které napříště zabrání opakování patu. Ať už s nimi souhlasíte nebo ne, jejich snažení ukazuje, že politika není všem zcela lhostejná.

To vnáší do této situace trochu naděje. Stále existují lidé, kteří věří, že věci lze změnit a že má smysl se o to snažit.