Noste roušku, je to prosté. Nebo není?

V polovině března šlo v Česku o zcela nedostatkové zboží a na internetu se prodávalo předražené i za tisíce korun. Přesto si s tím Babišova vláda nelámala hlavu a zavedla všeobecnou povinnost nosit roušky na veřejnosti už 18.3. Češi si postupně zvykli, možná i díky rouškám šíření viru zastavili (minimálně si to myslí) - a už vyhlížejí konec této povinnosti. Vrchní epidemiolog Roman Prymula ve čtvrtek Respektu řekl, že v polovině června bude krizový štáb posuzovat možnost, že by se povinnost nosit roušky omezila na obchody, veřejnou dopravu a další uzavřené budovy, kde se setkávají cizí lidé. V jiných zemích se s rouškami zápolí podstatně víc. Podrobný text o dalším osudu roušek v Česku najdete v novém Respektu 2/2020 pod titulkem Jak dlouho ještě?

Rakousko: Jako první ze starších členů EU na roušky vsadilo Rakousko. “Jsem si plně vědom toho, že nošení roušek je naší kultuře cizí,” řekl kancléř Sebastian Kurz, když pravidlo platné od 1. dubna oznamoval. Zprvu se týkalo jen supermarketů, lékáren a dalších otevřených obchodů, jejichž provozovatelé musí u vstupu zákazníkům nabízet ústenky zdarma nebo za nízký pořizovací poplatek. Od půlky dubna jsou roušky povinné i při cestách hromadnou dopravou a v jiných uzavřených prostorech. Například ve školách nosí žáci roušku na chodbách při přesunu mezi učebnami. O odložení roušek se v zemi zatím příliš nemluví - až  minulý pátek jeden z členů vládního krizového štábu, lékař Günther Weiss, navrhl ukončení povinnosti na konci května.

Německo: Náš západní soused se nezvyklé novince bránil déle. Čeští pendleři a pracovní migranti během března a dubna na sociálních sítích nesčetněkrát popisovali, že Němci nechápavé či výsměšné hledí na jejich zahalené nosy a pusy. Během dubna se však i německá debata rychle posunula. V polovině dubna federální vláda “důrazně doporučila” nošení ústenek v obchodech a hromadné dopravě, následně jej některé  spolkové země občanům přikázaly (první bylo Sasko) - a od 29. dubna platí roušková povinnost po celé zemi. Tresty za porušování zákazů se přitom v každé spolkové zemí pořád výrazně liší.

Ústenky se staly jedním z doplňků, ba podmínek postupného uvolňování nouzových opatření. “Roušky, testy, hygiena,” popsala například v televizní debatě stanice ARD krédo do dalších týdnů zemská premiérka Porýní-Falce Malu Dreyer (SPD). Ovšem také v Německu - stejně jako v Rakousku - se povinnost nevztahuje na běžné procházky parkem, po vesnicích nebo ulicemi měst. Německá společnost se k rouškám neupnula tolik jako ta česká. Hlasatelé televizních zpráv, politici ve veřejných debatách ani epidemiologové na tiskových konferencích je nenosí ani nenosili - důraz kladou na dodržování většího fyzického rozestupu.

Itálie: V Lombardii, která se stala ohniskem nákazy, platí povinné nošení roušky na veřejnosti pro dospělého od začátku dubna a prozatím do konce srpna. V sousedním, památkami napěchovaném Benátsku platí pod hrozbou pokuty nejen povinnost nosit roušku venku, ale také rukavice. K zakrývání nosu a úst na veřejnosti chtělo minulý týden přistoupit i Toskánsko, ale regionální vláda zatím nedodala potřebný počet roušek všem obcím - poptává jich dohromady deset milionů - a se povinnost tedy zatím odkládá. Lazio a další regiony směrem na jih Itálie rouškovou povinnost nezavedly.

Belgie: Stát, kde sídlí instituce EU, pojal roušky jako součást uvolnění. Dva týdny před první fází otvírání ekonomiky oznámil, že se bude potřeba na veřejnosti chránit. Od minulého pondělí se proto v metru, ve vlacích a dalších uzavřených prostorách s více lidmi povinně nosí rouška. Belgická federální vláda v posledních týdnech horečně nakupovala roušky na mezinárodním trhu a má za sebou podobné příběhy o předražených nebo nefunkčních maskách z Číny jako Česko.

S vidinou nedostatku pomůcek, které prioritně mířily do nemocnic, se proto radnice belgických měst obrátily na dobrovolníky - i to je Čechům známé - a ti začali šít látkové roušky. Radnice Lutychu na východě Belgie řekla, že kurýr dopraví nejen látku a  střih, ale i šicí stroj každému, kdo se zaváže, že ušije pro městské sklady sto roušek. K domácímu šití se přidali také Češi v Bruselu, a centrum Evropské unie se tak na chvíli proměnilo v jednu velkou svépomocnou dílnu.

Dokdy by se měly roušky v Belgii nosit, není zatím známé. Tamní regiony a obce mají rozsáhlé pravomoci na úkor centrální vlády a už dnes v zemi trochu panuje rouškový chaos. Zatímco například bruselská čtvrť Etterbeek vyhlásila povinnost nosit roušku také v blízkosti škol, v obchodních uličkách, supermarketech a na veřejných místech “s více lidmi”, sousední městské části ji nezavedly, a panují tak spory, zda a jak rozdílná pravidla vymáhat.

Francie: Komplikovaný rouškový systém zvolila Francie. Venku na ulici se mohou Francouzi pohybovat volně. Povinnost zakrývat si ústa a nos naopak platí pro veřejnou dopravu, pro taxíky, v nichž řidiče a zákazníka neodděluje plexisklo, a také ve firmách, kde není možné zajistit mezi lidmi vzdálenost nejméně půldruhého metru. Přesný režim mají školy: nejmenší děti se nemusí na rozdíl od svých českých vrstevníků nijak zakrývat, pro starší školáky se roušky “doporučují” a středoškoláci je už mají povinné, stejně jako všichni kantoři.

S rouškou se začal v posledních dnech objevovat na veřejnosti Emmanuel Macron, aby podpořil nové omezení. S černým kusem látky přes dvě třetiny obličeje ho téměř není poznat, jak se mohl sám přesvědčit, když šel minulý týden do jedné ze škol, která zůstala po dobu karantény otevřená pro děti záchranného sboru. Macron stál v čele třídy kousek od svého vlastního portrétu na zdi, a když se dětí před sebou zeptal “víte, kdo jsem?", dostalo se mu sborového “ne”.  Ani ve Francii není konec rouškového období znám, země s ním vlastně teprve začíná.

USA: Roušky jsou na federální úrovni doporučené (ale nikoliv povinné) od začátku dubna pro pohyb na veřejnosti, třeba prezident Donald Trump ji ale ostentativně nenosí. Když jejich nošení oficiálně jménem své vlády doporučoval na tiskovce, zarazil se a dodal: „No nemyslím, že já bych to nosil.“ Opakovaně se zdůrazňovalo, že hlavní a základní je sociální distancování a že masky ho nenahrazují, jenom doplňují. Hlavní radou je zůstat doma anebo si na veřejnosti udržovat odstup šest stop od ostatních. Doporučovalo se také šití roušek podomácku, podobně jako u nás, ministerstvo dokonce vydalo instrukce, jak se to má dělat.

Osm států šlo ale v průběhu dubna dál a jejich guvernéři roušky přikázali. Sankcí jsou pokuty nebo zatčení. Je mezi nimi i nejzasaženější New York. Guvernér Cuomo řekl, že to znamená mít zakrytý nos a ústa „v situacích, kdy nelze praktikovat sociální distancování“. V Connecticutu nebo Illinois má nosit roušku každá osoba nad dva roky věku, pokud nemůže udržovat odstup šesti stop. V Marylandu je ochrana úst a nosu povinná v hromadné dopravě, nad devět let věku při nezbytných nákupech. Děti mezi 2 - 9 lety mají roušky jako doporučení, a jak říkají úřední instrukce, rodiče by měly vynaložit „rozumné úsilí“, aby jim je navlékli. V New Jersey platí roušky už od 8. dubna pro “zákazníky a zaměstnance nepostradatelných odvětví” a ve veřejné  dopravě. Podobné úpravy postupně během dubna zaváděly i další americké státy. Jinak ale v USA  nic není u konce, v květnu se očekává prudký nárůst počtu nakažených a Trump zvýšil odhad úmrtí na 100 tisíc, takže na rozvolňování je brzy.

Británie: Tamní  vláda rouškám stále brání a odmítá je oficiálně doporučit navzdory tlaku odborné veřejnosti. Poradní sbor vlády (SAGE) je považuje za „důležitý nástroj v boji s koronavirem” a skotská premiérka Nicola Sturgeon nošení roušek veřejně doporučila 28. dubna v uzavřených prostorech, kde je obtížné si udržovat potřebný odstup. Nikdo z veřejných činitelů ale roušky nenosí. Vláda zatím argumentovala, že důkazy o účinnosti masek nejsou dostatečné, že jejich nošení zvyšuje pravděpodobnost rizikového chování, nebo že je lidi stejně neumí nosit a kontaminovaná rouška ve skutečnosti riziko přenosu zvyšuje. Padal také argument, že lidé roušky vykoupí a nebude jich dost pro zdravotníky. Britská debata o rouškách tedy působí dojmem, že než si vše Britové vydiskutují, bude po všem.

Španělsko: Tady šly brzy roušky na dračku, v obchodech byly nedostupné a prodávaly se on line, někdy až za stovky eur, takže vláda nakonec musela zastropovat ceny (0,96 eura). Nicméně vláda nikdy nevyhlásila povinnost roušky nosit, pouze podobně jako ve Spojených státech prohlásila, že v prostředí, kde není možné dodržovat vzdálenost 1,5 - 2 m, jejich nošení doporučuje. Z politiků roušku nosí málokdo, například šéfka Ciudadanos Inés Arrimadas, která je v pokročilém stádiu těhotenství. Pro veřejnost se roušky  rozdávaly na velkých stanicích veřejné dopravy a v nemocnicích.

Brazílie: V největším jihoamerickém státu panuje chaos. Prezident  Bolsonaro všemi opatřeními opovrhuje, ostentativně všechno ignoruje, chodí na demonstrace a objímá se tam s lidmi. Tvrdí, že Brazilci mají speciální imunitu - a „když je hodíš do ho*na, nic se jim nestane“ (konec citace). Různé svazové státy se pokouší různě zavést karanténu, někdy jde jen o jednotlivá města. Santos, velké oceánské město u Sao Paola, zavedlo povinnost nosit roušky pod pokutou 3000 reálů (trojnásobek minimální mzdy). Nařízení však bylo napadeno u soudu, který rozhodnutí pozastavil. Povinnost nosit roušky úspěšně zavedl stát Rio de Janeiro - na ulici a ve veřejné dopravě. V rámci výchovy  nechalo město navléct roušky i sochám.

Polsko, Slovensko: U našich východních a severních sousedů platí stejná povinnost nosit roušku na veřejnosti jako v Česku.