Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Agenda

Nástroje spásy. V časech pandemie mizí kritické otázky nad riziky technologií

Redakční menu: výběr textů ze světových médií

Autor: REUTERS
Autor: REUTERS

Technologičtí giganti vidí pandemie jako příležitost pro zvýšení svého dosahu i vlivu a jejich šance uspět v této misi jsou opravdu velké. V dlouhém textu, který nejprve vyšel na serveru The Intercept a následně jej převzal The Guardian, to důkladně popisuje Naomi Klein. Děje se tak s využitím strategií, které tato autorka popsala již ve své knize Šoková doktrína, kdy jsou to právě období krizí, v nichž velký byznys vidí (případně i ve spojení s vládou) možnost na prosazení řešení, která by standardních podmínek nebyla možná.

Klein v jedné z několika linií, po nichž se její text ubírá, cituje trefný výrok Anujy Sonalker, zakladatelky společnosti Steer Tech zabývající se vývojem samoparkovacích systémů, která prohlásila: „Cítíme vzrůstající vstřícnost vůči bezkontaktním technologiím. Lidé představují ohrožení života, stroje nikoli.“ Současná situace proto zavdává podnět k jejich ještě většímu a nekontrolovanému vstupu do našich životů a rýsuje se možná vize budoucnosti.

„Je to budoucnost, v níž naše domovy již nikdy nebudou výlučně privátními prostory, ale prostřednictvím vysokorychlostního připojení to budou i naše školy, naše lékařské ordinace, naše fitka - a pokud tak stanoví stát, tak i naše vězení. Samozřejmě pro mnohé z nás se naše domovy proměnily v pracoviště, kde pracovní doba nikdy nekončí, a v hlavní místa zábavy ještě dávno před pandemií… Ovšem v budoucnosti, která se nám nyní rýsuje, jsou všechny tyto trendy připraveny k tomu, aby akcelerovaly obrovskou rychlostí,“ píše Klein.

Všechna tato řešení stále vzbuzují spoustu obav a otázek ohledně toho, jakým způsobem pak budou technologické platformy využívat ony ještě větší sumy detailních a intimních informací, které získají o svých uživatelích. V aktuálním naladění se ovšem dají dobře prodávat jako nástroje spásy i záchrany životů a jejich kritická reflexe jde stranou. Zároveň s tím jsou šéfové firem ze Silicon Valley dlouhodobě nervózní z Číny, která by mohla během příští dekády stanout na špici technologických inovací, a žádají větší příliv veřejných peněz do svého odvětví.

„Aby bylo jasné, technologie samozřejmě jsou klíčovou součástí toho, jak budeme v následujících měsících a letech chránit veřejné zdraví,“ uzavírá Klein. „Otázka ale je: budou technologie podléhat nástrojům demokracie a veřejného dohledu, nebo se budou zavádět v rámci výjimečného stavu, aniž bychom si kladli kritické otázky o tom, jak budou v příštích dekádách ovlivňovat naše životy? Otázky, jako jsou třeba tyto: Pokud skutečně vnímáme, jak důležitá je digitální konektivita v časech krize, měly by tyto sítě a s nimi i naše data být skutečně v rukou soukromých hráčů, jako je Google, Amazon nebo Apple? Pokud za ně platíme tak velké veřejné prostředky, neměla by je veřejnost také vlastnit a kontrolovat? Pokud je internet v našem životě tak důležitý, jak zjevně je, nemělo by se s ním zacházet jako s neziskovou veřejnou službou?“

„Pokud chceme zkoumat všechny výzvy komunikace, sexuality, touhy a konfliktů, které s sebou vztahy přinášejí, pak nyní je všechny máme před sebou jak v Petriho misce,“ říká v rozhovoru pro The New Yorker belgická psychoterapeutka Esther Perel o současné situaci, kdy spolu mnohé páry a rodiny pod vlivem okolností zůstávají hodně natěsno. Celebrita svého oboru - autorka i česky vydaných bestsellerů Erotická inteligence (zabývá se sexem v monogamních vztazích) a Přehodnocení nevěry (o zvládání krizových situací) -  slaví úspěchy také s podcastem Where Should We Begin?, který posluchačům umožňuje stát se svědky skutečné párové terapie.

V době karantény absolvovala sezení s páry z Itálie,  Německa či New Yorku - a sám o sobě může podcast sloužit jako návod, jak zvládat hádky nebo jen prosté soužití v době karantény. Rozhovor plný zajímavých postřehů ohledně dělby práce, sexu i zvládání nevěr v době izolace se následně stočí ke konfliktům a jejich řešení: „Myslím, že páry už definice procházejí fázemi harmonie, disharmonie a nápravy. Je to tanec, který tančíme za všech okolností. Z definice máme konflikty.“

A pro jejich lepší zvládání má několik doporučení: „Vznášejte žádosti, nikoli protesty… Hádejte se se záměrem dosažení svého zájmu, nejen proto, abyste ze sebe dostali napětí. Abyste to ze sebe dostali, na to můžete zavolat svým přátelům. Ventilujte ho, jak je to možné. Pak se ale vraťte zpět ke svému partnerovi a buďte taktičtější. Protože se nechcete jen vybouřit. Jde vám skutečně o dosažení změny.“

Na 4. července měl Dave Grohl jasný plán. Chystal se ve Washingtonu společně se svými zhruba osmdesáti tisíci nejlepšími přáteli oslavit pětadvacet let od vydání prvního alba kapely Foo Fighters. Nyní je mu jasné, že se ten koncert neuskuteční. I z těchto pocitů se emotivně vypisuje v textu The Day the Live Concert Returns pro server The Atlantic.

Grohl popisuje své četné zážitky z návštěv koncertů a jejich fyzičnost. Mačkání se v davu, pocit, když je člověk natlačený na kovové zábrany pod pódiem, ohlušující decibely, stage-diving i to, jak řval jako o život refrény skladeb společně s davem. Zažíval spojení, jaké může dát pouze divoký koncert.

A pak tu jsou zážitky, kdy sám stál na pódiu. Tady Grohl vytahuje vzpomínku na to, když se na jednom z koncertů Foo Fighters objevil Bruce Springsteen. Pohovořili spolu krátce před začátkem, a když se Springsteen po show stavil v šatně znovu. Grohl se ho zeptal, odkud koncert sledoval, a Springsteen mu odpověděl, že stál přece v davu jako všichni ostatní. Žádná VIP lóže, chtěl zažít ono spojení s davem, jaké hudba dává. Pár dní na to od něj Grohl dostal dopis, v němž vše ještě upřesnil. Napsal mu: „Když se díváš na publikum, měl by ses v něm sám vidět - stejně tak, jako by se oni měli vidět v tobě.“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].