Táňa Kosťuk mířila v sobotu odpoledne na nákup, ale cestu jí „překazil“ happening v dolní části pražského Palackého náměstí. Zubařka původem z Ukrajiny, která už osm let žije v Česku a získala i české občanství, se dlouhodobě zajímá o postavení žen ve společnosti. Když tedy míjela kout náměstí ohraničený dvěma prádelními šňůrami, na kterých byly vedle spodního prádla a zástěr rozvěšeny transparenty s nápisy typu „Seš matka, tak se snaž“, „Jsem neobnovitelný lidský zdroj“ nebo „1. máj, svátek neviditelné práce“, musela se zastavit.
„Já děti sice nemám, ale zaujala mě ta neviditelná práce, protože ta se ode mě jako od ženy zkrátka čeká,“ říká s tím, že v ukrajinské společnosti je nastavení obdobné jako v té české.
Happening na Palackého náměstí svolala skupina žen, které spojila touha, aby byl konečně slyšet hlas rodičů a zejména matek vyčerpaných rok trvající výjimečnou situací. „Je nutné, aby se o tom konečně začalo mluvit,“ říká Taťána Janatová, jedna z organizátorek akce a profesí ergoterapeutka v domově pro seniory. „Tohle je takové první hození kamenu do vody, kdy řekneme, že situace je naprosto neúnosná.“
Jak už psal také Respekt, pandemie i vládní opatření (zejména dlouhé uzavření a velmi pozvolné otevírání škol) dopadá tvrdě na rodiče a hlavně na matky, na nichž dlouhodobě více leží péče o děti i domácnost. Ženy jsou zároveň pandemií více zasaženy, protože tvoří většinu pracovníků v první linii (zdravotnictví či sociální služby) a také v sektorech, jež opatření nejvíce omezují (služby, pohostinství, turismus). Nezaměstnanost žen roste tak strměji než u mužů, více čelí domácímu násilí i duševním potížím.
Přečtěte si více k tématu
Čtěte také: Proč jsou pracující ženy oběti i hrdinky pandemie
Do palety akcí, které se první květnový den konaly tradičně (komunisté) i méně tradičně (demonstrace proti vládním opatřením, tak happening přidal téma, které je jen zdánlivě soukromé - ale ve skutečnosti stejně politické jako třeba protesty živnostníků. Byť se od ostatních akcí lišil na první pohled. Společně s prádelními šňůrami jako by na ulici vyhřezla část domácnosti s žehlícím prknem či dekou s hračkami a stavebnicemi, na které si celý den hraje chumel dětí. K akci se pak na dálku připojily desítky žen po celém Česku tím, že do okna nebo před dům vyvěsily zástěru coby symbol ženské péče.
Pořadatelky akce sice nemají ambice lobbovat přímo u politiků za změnu zákonů či vládní politiky, nicméně představu, co by se mělo změnit, mají. Stát by měl podle nich více pamatovat na rodiče při promýšlení epidemiologických opatření. Úvaha to je stále aktuální, protože nyní se sice rozvolňuje, nicméně nevíme, co nás ještě čeká. „Epidemiologická opatření by měla být nastavená jinak, zejména by neměly být tak dlouho zavřené školy a školky,“ říká další organizátorka akce Tereza Vohryzková, která pracuje v environmentální organizaci. „Během pandemie se ukázalo, že vláda myslí na děti a na matky až na posledním místě.“
Další změny by se měly udát bez ohledu na pandemii a všechny patří do dlouhodobé agendy rovnosti: dostupnější předškolní zařízení pro děti, větší zapojení mužů do péče (třeba tím, že stát po vzoru Švédska vyhradí část rodičovské pro otce), samoživitelkám by mělo pomoci zálohované výživné, ve veřejném prostoru by se mělo objevovat více párů, které si péči dělí rovnějším dílem a jež by mohly fungoval jako vzor.
Další vzkaz míří za muži i ženami. Básnířka a umělkyně na volné noze Marie Šťastná v rámci happeningu sepsala Milostný dopis mužům, který ženy směřují svým partnerům. „Melu z posledního. Jsem unavená, frustrovaná a z té únavy někdy i zlá a podrážděná,“ píše se v něm. „Potřebuji Tvoji pomoc, uznání, podporu a pochopení.“ Jak ale říká nakladatelský redaktor Jan Jaroš, ve veřejném prostoru by měly více znít příběhy párů, které si domácí povinnosti dělí už nyní - jako to dělá on a jeho žena při výchově čtyř dětí.
A svůj díl odpovědnosti za změnu mají také ženy samy, byť ne v tom smyslu, v jakém o tom mluvil jeden kolemjdoucí - tedy, že si za všechno můžou samy, protože si neuměly vybrat partnera. „Ženy si o to musejí umět říci,“ říká Marie Šťastná. „I když je to těžké a teď jsou nejspíš tak unavené, že na to nemají sílu.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
