Lotyšsko a Estonsko opouští skupinu, kde východní Evropa jednala s Čínou. Česko s nimi souhlasí - ale s odchodem ještě vyčkává
 
China Vice-President Xi Jinping kicks a football during a visit to Croke Park in Dublin, Ireland
Čínský prezident Si Ťin-pching • Autor: REUTERS

Po Litvě odchází z platformy 16+1 - tu si založily před lety především státy střední a východní Evropy pro spolupráci s Čínou - také Lotyšsko a Estonsko. „Estonsko se rozhodlo, že se již nebude podílet na této skupině. Nadále budeme usilovat o konstruktivní a pragmatické vztahy s Čínou, což zahrnuje prohlubování vztahů mezi Evropskou unií a Čínou v souladu s mezinárodním řádem a lidskoprávními hodnotami,“ oznámilo dnes estonské ministerstvo zahraničí. Krátce nato stejný krok zveřejnilo i Lotyšsko. Skupina tak nyní bude mít čtrnáct členů.

Očekává se, jaká přijde reakce z Pekingu. V případě Litvy, která zároveň loni navázala velmi úzké vztahy s Tchaj-wanem, došlo k zastavení litevského exportu, zmražení diplomatických styků a vyhlášení obchodní války. Litva původně chtěla, aby Lotyšsko a Estonsko vystoupily společně s ní, její strategií bylo rozložit očekávaný čínský protitlak na všechny tři státy, ty to ale udělaly až s odstupem. Proč právě nyní, není zatím úplně jasné.

Reklama
Reklama

„Jedním z impulsů může být současná krize kolem Tchaj-wanu, kolem nějž Čína pořádá po návštěvě americké předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosi vojenské cvičení a simuluje útok na něj. Estonsko s Lotyšskem mohly pochopit, že Tchaj-wan je schopný navazovat strategická a ekonomická partnerství. Oznámil například zřízení velkého fondu investujícího do startupů a platící stipendia pro studenty věnující se polovodičovému sektoru,“ říká Respektu Ivana Karásková z Asociace pro mezinárodní otázky, která čínskou politiku dlouhodobě analyzuje.

Podle ní již delší dobu formát 16+1 nefunguje. Střední a východní Evropě nepřináší původně avizovaný přísun investic, když jde devadesát osm procent z nich mimo tento region, především do států západní Evropy. 16+1 původně sloužil také jako místo, kde se mohli potkávat jeho členové na různých jednáních s čínskými partnery, to ale výrazně změnila covidová pandemie. Číňané osekali vzájemné osobní kontakty a komunikace vyšuměla do prázdna. 16+1 tak dnes běží na jakýsi volnoběh, kdy nemá v podstatě žádný výrazný obsah.

Již nějakou dobu se v kuloárech mluví o tom, zda ze skupiny neodejde i Česko, které nyní předsedá Evropské unii. „Naše výhrady k formátu 16+1 a jeho nulovému přínosu jsou obecně známy. Týkají se jeho neefektivity a charakteru „spolupráce“, nevyváženosti modelu nebo nenaplněných či zklamaných očekávání. Investice, které Čína v Česku slíbila, se nikdy nenaplnily,“ říká Respektu v reakci na postoj dvou pobaltských zemí ministr zahraničí Jan Lipavský.

Na otázku, zda formát v blízké době opustí také Česko, ministr uvádí:  „V našem postoji hrají významnou roli i širší politické souvislosti, včetně aktuálního dění a geopolitického kontextu. Snažíme se posílit evropskou jednotu a minimalizovat její roztříštěnost. Naším zájmem je také nalézt relevantní reakci EU na vnímání Číny jako systémového rivala, který usiluje o pro nás nepřijatelnou změnu systému mezinárodních vztahů. Aktivity na straně partnerů pozorně sledujeme a své kroky v rámci skupiny podobně smýšlejících zemí průběžně konzultujeme a koordinujeme. Dané rozhodnutí jsme neudělali společně nebo ve stejném termínu, to ale neznamená, že pohled partnerů nesdílíme či dokonce s nimi nesouhlasíme. Vlastní načasování procesů a kroků pak vůbec nemění nic na našem postoji k Číně.“

Vláda Petra Fialy má ve svém programovém prohlášení, že provede revizi vztahů s Čínou, ministr Lipavský tvrdí, že tento proces „aktuálně probíhá“ a „otázka formátu 16+1 je její nedílnou součástí“. „Již dnes platí, že naše přítomnost v rámci 16+1 je de facto pouze formální a maximálně pasivní,“ říká Lipavský. Součástí úvah ministrů o tom, jak dál, může být i snaha nedostat se do nepříjemné situace s prezidentem Milošem Zemanem. Ten vystupuje výrazně ve prospěch Číny, kdyby vláda ohlásila opuštění skupiny 16+1, mohla by Čína svolat nějaké společné jednání se zbývajícími zeměmi, kde by se mohl nečekaně objevit český prezident. Praha by pak navenek vypadala nejednotně. Kabinet proto může taktizovat a čekat s nějakým výrazným posunem až po skončení jeho mandátu příští rok.

Od předsednické země EU, kterou Česko je, se také očekává, že bude vystupovat v mezinárodních otázkách v rámci Unie spíše kompromisně, i to může hrát svoji roli. Litevský ministr zahraničí  Gabrielius Landsbergis dnes na svůj twitterový účet napsal, že je načase přetavit formát 16+1 na 27+1, tedy pokoušet se dělat společnou politiku Evropské unie s Čínou. O tom se mluví delší dobu, různé zemi sedmadvacítky mají ale s Pekingem různé vztahy, proto něco jako společná politika zatím neexistuje.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte