Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Zkumavka

Dinosauři kolem Fukušimy

Je to už téměř rok, kdy svět sledoval zhroucení jaderné elektrárny takřka v přímém přenosu. Až nyní ale vychází najevo míra nepřipravenosti jaderného průmyslu i státních úřadů na katastrofu, jíž jsme byli svědky.

Mezinárodní inspektoři ve Fukušimě loni v srpnu • Autor: Profimedia.cz
Mezinárodní inspektoři ve Fukušimě loni v srpnu • Autor: Profimedia.cz

Matematik Ian Malcolm sice existoval pouze ve fantazii Michaela Crichtona, autora Jurského parku, jeho zdravý pesimismus by však mohl být užitečný pro pracovníky jaderného průmyslu. Malcolm od začátku svého účinkování v Crichtonově příběhu tvrdí, že park plný dinosaurů nebude fungovat tak, jak si jeho tvůrci představují, a obává se, že události spějí ke katastrofě. Zdůvodňuje to teorií chaosu, gaussovými křivkami a dalšími nástroji svého oboru.

Škoda, že Crichton nevyslal Malcolma místo do dinosauřího parku raději do jaderné elektrárny na pobřeží oceánu, nejlépe přímo do té fukušimské. Možná by si matematik dávno před loňskou katastrofou uvědomil, že ochrana elektrárny proti vlně tsunami není dostatečná – vždyť v minulosti udeřily na pobřeží Japonska mnohem větší vlny, než na jaké byla stavěna ochranná zeď. Sice by ocenil, že v elektrárně jsou i záložní systémy záložních systémů, podivil by se ale, že je nemají všechny reaktory. Pídil by se po tom, proč elektrické baterie, které mají i po totálním výpadku proudu udržovat v činnosti kriticky důležité prvky této „zálohy záloh“, vydrží pracovat jen osm hodin, po jejichž uplynutí za ně není náhrada. Pozastavoval by se nad tím, že konstruktéři umístili čerpadla nouzového chlazení reaktorů a jejich elektrické okruhy do míst, kde je může zaplavit voda.

A možná by v prorockém vytržení spatřil následující obraz: Elektrárna je zničená zemětřesením a záplavou, všude se válejí trosky, stoupá radioaktivita a zoufalí technici pronikají do tmavých nebezpečných chodeb vybavení autobateriemi a lahvemi se stlačeným vzduchem, aby se pomocí nich pokusili otevřít ventil, kterým sníží tlak v ochranném železobetonovém obalu jednoho z reaktorů. Díky své jasnozřivosti by Malcolm předpověděl, že autobaterie, stlačený vzduch a později požární auta se mohou i v technicky dokonalém 21. století nakonec stát prostředky poslední záchrany, které zabrání nejhoršímu.

Na něco by však matematikovi nejspíš nestačilo ani největší věštecké nadání. Ani Michael Crichton by nevymyslel scénu, při níž ředitel elektrárny Masao Jošida, muž, jehož rozhodnost pomohla loni v březnu zabránit katastrofě, proti níž by byl Černobyl jen nevýznamnou epizodou, telefonicky hovoří se svými šéfy z firmy TEPCO a ti mu tlumočí přání ministerského předsedy, aby reaktory zatím nebyly chlazeny mořskou vodou (premiérovi se dostalo informace, že mořská voda uvnitř reaktorů může opětovně nastartovat řetězovou reakci). Ředitel Jošida však zastává názor, že vyčkávat s chlazením by bylo ještě větším hazardem, nechává si zavolat jednoho ze svých zaměstnanců a šeptá mu do ucha: nyní vám nařídím, abyste chlazení zastavil, ale vy mě neposlechnete a budete pokračovat. Pak mu před mikrofony zajišťujícími spojení skutečně přikáže, aby se s chlazením přestalo. Vedení firmy TEPCO je uklidněno a chlazení přitom pokračuje, což se později ukázalo jako velmi moudré.

Scéna, která se dle nejnovějšího nezávislého vyšetřování takto skutečně odehrála, je jen jedním z mnoha důkazů o chaosu, který tehdy vládl. Během nejkritičtějších okamžiků v historii jaderného průmyslu nerozhodovaly orgány jaderného dozoru podle předem připravených manuálů, ale premiér, který o atomové energii neví téměř nic. Ne že by jeho rozhodnutí byla vždy špatná - naopak, na jeho nátlak firma nestáhla své pracovníky z elektrárny, což by způsobilo katastrofu. Avšak nepřipravenost jaderného průmyslu i státního dozoru na katastrofu takového rozsahu bere při četbě zpráv o průběhu loňských událostí dech.

Čtenářům, kteří by se chtěli dozvědět více, může dnešní Zkumavka doporučit dvě zprávy: Shrnutí nezávislého vyšetřování fukušimské havárie, provedeného japonským think tankem nazvaným Rebuild Japan Initiative Foundation. Nedávno jej publikoval časopis Bulletin of the Atomic Scientists. Krátké a přehledné zachycení nejdůležitějších událostí kritických hodin a dnů pak nabízí americká organizace Union of Concerned Scientists (svaz zodpovědných vědců) v této zprávě. A kdo by se chtěl něco dozvědět také o současné situaci v elektrárně a o tom, zda se do jejího okolí vrátí evakuovaní obyvatelé, nechť si přečte pondělní Respekt.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].