Nejíst maso přestává být cool
Zájem o veganství na Západě opadá a zároveň roste počet střídmých konzumentů masa. Mohou změněné preference pomoci snížit jeho celkovou spotřebu a vylepšit drastické podmínky zvířat ve velkochovech
Sedmadvacetiletá Kateřina Dobřanská k masu nikdy příliš netíhla. V dětství jej však v souladu se standardní českou kuchyní jedla poměrně hodně. Změnilo se to, když jí bylo dvaadvacet, začala studovat grafiku a ocitla se v bratislavské umělecké komunitě. Sestěhovala se s kamarádem, dlouholetým veganem – a ten ji svým přístupem inspiroval, aby jej napodobila. V její „bublině“ se nejednalo o nic výjimečného, spíš naopak, a tak se živočišných produktů vzdala. Maso jí stejně moc nechutnalo, tak to považovala za přirozený vývoj. Přesto u veganství vydržela jen rok. Po čase začala znovu cítit chuť na vajíčka i sýry, které jí v předchozích měsících vůbec nechyběly – nekonzumovala je ani v podobě veganských náhražek. Poslední kapkou byl odjezd na Erasmus do Nizozemska, které je svými sýry proslulé – a ona nemohla neochutnat.
Další tři roky byla vegetariánkou. Jenže postupně začala cítit něco, co popisuje jako psychickou nepohodu. Připadala si slabá, unavená a mentálně vyčerpaná. „Asi před rokem a půl jsem cítila, že tělo potřebuje jiný typ živin, že už mi stačilo být bez masa,“ shrnuje. Vzpomíná, jak poprvé po čtyřech letech ochutnala masový vývar – chuť jí připadala až omamně silná. Kromě etických dopadů masného průmyslu je příliš výrazná chuť další důvod, proč dnes maso jí jen občas – asi jednou za čtrnáct dní –, když je u rodičů nebo v restauraci. V hlavě jí prý vždy rezonuje, co je to za surovinu, že se jednalo o živé zvíře. Nejedná se ale vyloženě o výčitku. „Spíš k tomu přistupuju vědomě a s respektem. Je pro mě psychicky lepší mít v životě možnost si maso dovolit,“ říká.
Kateřina není jediná, kdo z jejího okruhu přátel svůj stravovací režim rozvolnil. Parta kdysi veganských umělců se prý zhruba ve stejné době, jako se ona vrátila k masu, začala postupně vracet k vejcím a sýrům. To, co popisuje, odpovídá širšímu trendu, který poslední měsíce rezonuje v západních zemích. Analytici, novináři i youtubeři si lámou hlavu, zda skončila zlatá éra veganství. Britský The Guardian píše o tom, jak se jedna za druhou zavírají londýnské veganské restaurace, klíčová slova spojená s veganstvím jsou na Googlu méně a méně vyhledávaná a klesá i zájem o lednovou rostlinnou výzvu Veganuary, která funguje od roku 2014.


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu











