Z komárů se dá i zešílet

Na Moravě se po letošních povodních mluví o komáří kalamitě. Jde skutečně o tak velké drama?
Je to tak, to si asi my, obyvatelé Prahy, neumíme zřejmě vůbec představit. Komáři se díky povodním vyrojili snad úplně všude. Vylíhli se totiž i ti, kterým minulé povodně připravily vhodnou půdu k nakladení vajíček. Prostě jen čekali, až se terénní nerovnosti opět zalijí vodou. V okolí velkých řek, jako třeba Morava, Dyje či Labe a letos i Odra, to pak znamená jejich gigantické přemnožení.

Kolik jich vlastně je?
Kolegové na jižní Moravě chytili za jednu minutu entomologickou síťkou devět set třicet útočících komárů. A to je nechytnete všechny, takže si představte armádu více než tisícovky nepříjemně bzučících a bodajících komárů útočících na jednoho člověka. Kolik jich vlastně vůbec je v těch zasažených oblastech, to se zatím nikomu nepodařilo spočítat. Nejspíš miliardy.

Čím je komár pro člověka nebezpečný?
Komár je světově velmi nebezpečný živočich. Přenáší smrtelně nebezpečné choroby, jako je malárie, dengue či žlutá zimnice, což jsou všechno tropické choroby. Pro představu – na malárii ve světě umírají ročně na tři miliony lidí. Známá je také dost nebezpečná takzvaná západonilská horečka, po které může člověk i ochrnout a dobře ji znají v současnosti třeba i v USA, kde na ni už zemřelo několik set nakažených. A třeba v Itálii se díky komárům rozšířila před několika málo lety nová virová choroba, takzvaná horečka chikungunya. Tento vir, původem z Afriky, způsobuje deformaci kostry.

Itálie je za rohem. Může nás něco takového také ohrozit?
Ten konkrétní druh komára se u nás dosud nevyskytl, zdá se, že tady nejsou pro něj vhodné podmínky. Pochází z jihovýchodní Asie, pak se dostal do Japonska a USA a posléze Albánie a Itálie či Španělska.

A jak překoná tak obrovské vzdálenosti?
Díky letadlům se může dostat prakticky kamkoli. Jsou známy případy třeba z New Yorku nebo Amsterdamu, kdy lidé onemocněli malárií přenášenou komáry a nikdo nevěděl, jak k tomu mohli přijít. Nikde v tropech zkrátka nebyli. Pak se ale zjistilo, že bydleli poblíž letiště. U nás se nic podobného zatím nevyskytlo. Bývala tu sice až do poloviny minulého století na jižní Moravě celkem běžnou chorobou malárie (říkalo se jí hodonka podle Hodonína), ale zmizela díky postřikům jedovatého DDT. U nás známe také onemocnění přenášené komáry, takzvanou valtickou horečku, což ale nebývá nic tak dramatického, prostě jen jakási zvýšená teplota. Po povodních v roce 2002 mělo pět dětí cosi jako slabou chřipku či nastydnutí a usuzovalo se právě na valtickou horečku.

Takže nám celkem nic nehrozí?
Naši komáři jsou prostě jen trapiči a dá se proti nim ochránit běžnými prostředky jako třeba vhodným oděvem a repelentem. Zvěř je na tom daleko hůř, známe případy úhynu po hromadném útoku komárů. Zvířata dokážou komáři uštípat, takže doslova zešílí a zemřou šokem. Jinak je dobré vědět, že komáři útočí hlavně ráno a večer a jistým místům jako například lužním lesům se také jistě dokážeme vyhnout.

Co to je vůbec za živočicha a je něčím výjimečný?
Není samozřejmě tak přitažlivý jako třeba sociální mravenci či včely, žádnou zvláštní organizaci či život nevede. Vyniká snad jen tím, že žádný jiný tvor se nedokáže tak rychle a dramaticky přemnožit. Pozoruhodná je také jeho potřeba krve, důležitá pro tvorbu larev. Sají ji proto výlučně jen samičky, jinak se komár živí nektarem z květů. Zajímavé je, že se orientují podle pachu. Ten náš a námi vydechovaný oxid uhličitý je velmi přitahuje a dokážou za ním letět i dvacet kilometrů. Ale dokážeme jim utéct, nejsou totiž zase až tak rychlí.

Proč je pro komára zrovna člověk tak zajímavý?
Nejsme pro něj vůbec výjimeční. Prostě máme krev, stejně jako pes či kráva. Některé druhy ale sají třeba jenom na žábách, jiné na ptácích. Na rozdíl ale od vrcholně nebezpečných klíšťat nejsou pro nás v Čechách komáři naštěstí takovou hrozbou. Vždyť lymeskou boreliózou se ročně nakazí kolem sedmi tisíc lidí a klíšťovou encefalitidou téměř další tisícovka. Pár lidí na to také umře. To se nedá vůbec srovnat. Já osobně jsem si už na komáry docela zvykl, také proto, že mě docela slušně živí.

Článek z Respektu 26–27/2010